V komedii Cesta do hlubin študákovy duše z roku 1939 hrál Ladislav Pešek repetenta Kulíka, i když mu ve skutečnosti bylo už třiatřicet let. Podobně staří byli i další filmoví gymnazisté, kteří před kamerou vzpomínali na vlastní školní léta. Režisér Martin Frič z nich totiž uvolněné herecké výkony dostal tak, že je nechal natáčet v noci po divadle a záměrně nepoužíval klapku.
Původní scénář nepočítal s Matulkovou státnicí
Na gymnáziu se schází nesourodá třída septimánů. Zatímco Kulík v podání Ladislava Peška propadá, snaživý Mazánek usiluje o přízeň učitelů a hudebně nadaný Vaněk zanedbává učivo kvůli klavíru. Učitelský sbor doplňuje stárnoucí profesor přírodopisu Matulka, který ze strachu dosud nedokázal složit státní zkoušku. Když se dobromyslný vyučující po jedné ze studentských klukovin zhroutí, septimáni se rozhodnou zasáhnout. Pod záminkou nákupu sbírky hmyzu ho vylákají do Prahy ke zkušební komisi.
Filmový příběh měl přitom původně končit úplně jinak. Hlavní postavou byl podle prvních verzí scénáře nadaný hudebník Vaněk, kterého ztvárnil Rudolf Hrušínský. Příběh se neměl uzavřít Matulkovou úspěšnou zkouškou, ale velkým koncertem v Rudolfinu, kde měl Vaněk uvést svou nově zkomponovanou symfonii.
Starému profesorovi bylo teprve čtyřicet let
Věkový rozdíl mezi filmovými profesory a studenty byl před kamerou minimální. Jindřichu Plachtovi, který ztvárnil starého a životem unaveného přírodopisce Matulku, bylo v době natáčení čtyřicet let. O pouhých sedm let mladší byl představitel repetenta Kulíka Ladislav Pešek, stejně jako František Filipovský v roli šprta Mazánka. Třiatřicet bylo také Miloši Nedbalovi, který si zahrál učitele francouzštiny, a profesor matematiky Vobořil v podání Jaroslava Marvana byl od filmového žáka Peška starší jen o pět let.
Postava roztřeseného přírodopisce nevznikla náhodou, autor předlohy Jaroslav Žák se inspiroval svým skutečným učitelským kolegou, který trpěl hrůzou ze státnic. Ladislav Pešek naopak do role Kulíka promítl sám sebe, protože dříve patřil k problémovým žákům a od jednoho z profesorů dokonce dostal facku. Filmová hláška, ve které učitel Kulíkovi vyčítá, že propadá ze všeho kromě mravů a tělocviku a nazývá ho „čutálistou“, na hercovu adresu zazněla v téměř totožném znění už během jeho středoškolských studií.
Režisér nechal herce improvizovat během nočních směn
Martin Frič prosadil netradiční pracovní režim a točil s herci v noci. Vyhnul se tak dohledu producenta a zároveň využil uvolněnější nálady herců, kteří měli po večerních divadelních představeních. Během směn navíc odmítal používat filmovou klapku, takže štáb často ani nevěděl, že běží kamera. Režisér nechal herce nejdříve vzpomínat na školní léta, postupně je navedl k textu scénáře a díky této metodě zachytil do filmu množství přirozených improvizací.
Filmaři si během příprav scén pomohli i drobným podvodem s rekvizitou. Rodokaps Žlutý ďábel, který si pod lavicí čte student Peterka, totiž neexistoval. Společnost Elektafilm nechtěla platit práva anglické autorce Dorothy Blackové za její román Nečekané dobrodružství, proto grafici přelepili originální obálku obrázkem bojovníka na velbloudovi. Jako jméno autora vytiskli Pierre Mac Larquey, což byla kombinace jména francouzského herce a Fričovy přezdívky Mac. Falešný přebal byl však příliš krátký, takže v detailním záběru na sešit zůstal viditelný původní text s názvem skutečného díla.
Spisovatel čelil po premiéře obvinění uražených kolegů
Snímek měl u diváků velký ohlas a během prvních tří týdnů ho vidělo bezmála padesát tisíc lidí, samotnému autorovi knižní předlohy ale přinesl vážné komplikace. Ústřední spolek československých profesorů obvinil Jaroslava Žáka z porušování profesní cti a pedagog musel vysvětlovat své satirické texty. Nakonec se před svými pražskými kolegy odstěhoval do Jaroměře. V roce 1948 byl vyloučen ze Syndikátu československých spisovatelů, dostal zákaz publikační činnosti a svá další díla mohl vydávat jen pod jménem herce Viléma Prunera. S režisérem Fričem si však udržel blízké přátelství a za války mu posílal těžce dostupné cigarety.
Do záběrů pronikly dobové symboly i datum okupace
Do výsledného střihu proklouzly dva detaily odkazující na tehdejší napjatou politickou situaci protektorátu. Když matematik Vobořil píše na tabuli zadání písemné práce, v levé části plochy je křídou uvedeno datum 15. března 1939. V pozdější scéně, kdy repetent Kulík mluví na ulici, visí v pozadí na jednom z pražských domů nacistická vlajka s hákovým křížem.
Komedii Cesta do hlubin študákovy duše uvede televize Nova ve středu 28. října od 10:10.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
