Píše se rok 1939 a za okny ateliérů začíná protektorátní temnota. Uvnitř se však rodí dílo, které má národ povzbudit a rozesmát, aniž by kdokoli tušil, v jak absurdních podmínkách vzniká. Martin Frič točí komedii Cesta do hlubin študákovy duše a musí řešit problémy, nad kterými by i profesor Matulka zlomil hůl. Septimáni jsou totiž stejně staří jako jejich kantoři a točit se musí tajně po nocích.
Třicátníci v krátkých kalhotách
Filmová magie dokáže hodně, ale oklamat kalendář je složité i pro mistry maskéry. Při sledování legendárních přestřelek mezi profesorským sborem a studenty si divák málokdy uvědomí, že sleduje souboj vrstevníků. Ladislav Pešek, který exceloval v roli věčného repetenta Kulíka, měl v době natáčení třiatřicet let.
Paradoxní situace nastala v momentě, kdy se na scéně objevil přísný francouzštinář. Jeho představitel Miloš Nedbal byl totiž naprosto stejně starý jako jeho „student“ Pešek. Oba pánové sdíleli ročník narození 1906.
Ještě bizarnější počty nabízí pohled na sborovnu. Vážený profesor matematiky Vobořil, kterého nezapomenutelně ztvárnil Jaroslav Marvan, byl od svého žáka Kulíka starší o pouhých pět let. Před kamerou však autorita fungovala dokonale a diváci tento věkový klam s radostí ignorovali.
Hrušínský ostrouhal
Původní scénář vůbec nepočítal s tím, že by se finále točilo kolem nervózního profesora přírodopisu. Zlatý hřeb filmu měl patřit talentovanému septimánu Vaňkovi, kterého hrál tehdy osmnáctiletý Rudolf Hrušínský. Jeho postava měla zkomponovat velkolepou symfonii a snímek měl končit jejím slavnostním provedením v Rudolfinu, ale režisér Frič naštěstí včas pochopil, že skutečným emočním vrcholem musí být Matulkova pozdní maturita.
Noční směny bez producenta
Martin Frič byl známý svou precizností, ale také averzí vůči zásahům zvenčí. Aby se vyhnul zbytečným debatám s producenty, kteří měli tendenci mluvit do uměleckého záměru, prosadil si natáčení v noci. V té době už vedení studia spalo a v ateliérech panovala uvolněná, téměř spiklenecká atmosféra.
Režisér dokonce zavedl novinku, která herce zpočátku mátla, nepoužívaly se klapky. Frič chtěl zachovat plynulost a přirozenost hereckých výkonů, proto nechal kameru běžet a herce postupně naváděl do situací, aniž by je stresoval ostrým startem. Mnoho z legendárních scén tak vzniklo částečně improvizací, kdy herci vzpomínali na svá vlastní školní léta. Sám Pešek později přiznal, že byl ve škole podobné kvítko jako Kulík a jednu facku od profesora skutečně inkasoval.
Protektorátní realita za oknem
Ačkoliv je film plný humoru a laskavosti, realita roku 1939 prosakovala i do pečlivě hlídaných záběrů. Pozorný divák si v jednom z exteriérových záběrů, kdy Kulík hovoří na ulici, může všimnout vlajky s hákovým křížem v pozadí. Temná doba se propsala i na školní tabuli. Když profesor Vobořil zadává příklady pro písemnou práci, vlevo na tabuli svítí datum 15. března 1939, tedy den začátku okupace.
Přátelství mezi režisérem a autorem předlohy Jaroslavem Žákem se utužovalo právě v těchto těžkých časech. Spisovatel Žák, který čelil tlaku a existenčním starostem, dokonce Fričovi posílal vzácné zásoby cigaret, které byly tehdy nedostatkovým a drahým zbožím.
Podvod se Žlutým ďáblem
Filmaři museli řešit i prozaické problémy s autorskými právy. Ve scéně, kde septimán Peterka čte pod lavicí rodokaps, nemohl být použit skutečný sešit. Aby se produkce vyhnula placení licenčních poplatků anglické autorce Dorothy Black za román Nečekané dobrodružství, vyrobili rekvizitáři falzum.
Původní obálku jednoduše přelepili obrázkem arabského bojovníka a vymysleli název Žlutý ďábel. Jako autora uvedli jméno Pierre Mac Larquey. Šlo o slovní hříčku, která odkazovala na přezdívku režiséra Martina „Mac“ Friče.
Matulka existoval
Dojemný příběh profesora Matulky, který se bojí státnic, nebyl jen scenáristickou fantazií. Jaroslav Žák se inspiroval svým skutečným kolegou z učitelského sboru, který trpěl trémou a podobnými obavami. Jindřich Plachta vtiskl postavě takovou lidskost, že se stala symbolem poctivého, byť trochu bojácného kantora.
Autentičnost podtrhují i repliky, které ve filmu zaznívají. Hláška, kterou kárá profesor studenta slovy: „A nyní ukázka, jak hluboko může poklesnouti septimán… Kulíku, propadáte skoro ze všech předmětů, vyjma mravů a tělocviku,“ nebyla vycucaná z prstu. Ladislav Pešek ji ve skutečném životě slyšel od svého profesora v téměř totožném znění.
Film vysílá Televize Seznam 29. ledna ve 20:10.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
