Jeruzalém, rok 1125. Zatuchlá kobka maurského vězení neudrží všechno, zvlášť ne, když se v ní ocitne Robin z Loxley. Legendární zbojník se vrací do rodné Anglie, ale místo fanfár ho čeká studená sprcha. Rodinné sídlo zabavili exekutoři, služebnictvo je po smrti, a dokonce i jeho oblíbenou zlatou rybku někdo zadusil. Mel Brooks v roce 1993 natočil parodii, která si nebrala servítky a udělala si terč z největších hollywoodských hvězd té doby. Kevin Costner to v parodii Bláznivý příběh Robina Hooda schytal nejvíc.
Návrat do Sherwoodu bez patosu
Příběh kopíruje klasickou legendu, ale zbavuje ji veškeré vážnosti. Robin Hood dává dohromady partu v punčocháčích, aby se postavil tyranii prince Jana a jeho poskoka, šerifa z Rottinghamu. Cílem není jen náprava křivd, ale také získání klíče k pásu cudnosti panny Mariany. Ten je totiž vyroben z vysoce kvalitní oceli a jeho nositelce začíná být po letech celibátu poněkud těsný. Brooksův film staví na absurdních situacích, které záměrně bourají čtvrtou stěnu a utahují si z klišé žánru.
Zatímco jiné verze Robina Hooda sázejí na temnou atmosféru a politické intriky, zde hraje prim humor na hranici snesitelnosti. Zbojníci netančí s vlky, ale zpívají a stepují. Režisér Mel Brooks se rozhodl, že nejlepší obranou proti dobovým velkofilmu je totální dekonstrukce mýtu. Snímek se stal kultovním dílem, které diváci citují dodnes, ačkoliv kritika v době uvedení nebyla vždy milosrdná.
Když Kevin Costner dostává, co proto
Hlavním terčem posměchu se stal Kevin Costner, který ztvárnil slavného zbojníka jen dva roky předtím ve filmu Král zbojníků. Cary Elwes v hlavní roli si neodpustil rýpnutí, které vešlo do dějin. „Protože já, na rozdíl od jiných Robinů Hoodů, umím mluvit s anglickým přízvukem,“ pronese ve filmu. Byla to přímá narážka na Costnerův americký akcent, který v historickém filmu působil jako pěst na oko.
Zajímavostí je, jak se s tímto vtipem popasovali dabéři v jiných zemích, kde by narážka na přízvuk nedávala smysl. Německá verze vtip upravila na finanční narážku: „Protože já, na rozdíl od jiných, nestojím producenty pět milionů.“ Francouzi si rýpli do Costnerova oscarového hitu Tanec s vlky. Korunu všemu nasadil maďarský dabing. Tamní Robin Hood suše konstatuje: „Protože na rozdíl od Kevina Costnera mám pěknej zadek.“ To byla narážka na fakt, že Costner v nahých scénách využíval dubléra, zatímco Elwes to zvládl sám.
Nezůstalo jen u hlavního hrdiny. Patrick Stewart se v závěru filmu objeví jako král Richard a mluví se silným skotským přízvukem. I toto byla cílená parodie. V Costnerově verzi se totiž na konci mihnul Sean Connery, který jakožto hrdý Skot odmítl mluvit jinak než svou rodnou řečí. Stewart tak dokonale zesměšnil historickou nepřesnost, kterou filmaři u konkurence ignorovali. Anglický král by totiž ve 12. století mluvil spíše starou francouzštinou.
Cary Elwes zavěsil Melu Brooksovi telefon
Cesta k obsazení hlavní role nebyla přímočará. Když Mel Brooks poprvé zavolal Carymu Elwesovi s nabídkou role, herec si myslel, že jde o špatný vtip. Považoval telefonát za žert nějakého kolegy a bez milosti zavěsil. Až opakovaný hovor ho přesvědčil, že na druhé straně je skutečně legendární režisér. Elwes pojal svou postavu jako poctu Errolu Flynnovi z roku 1938, což byl přesně ten starosvětský šarm, který Brooks hledal.
Ve filmu se poprvé na stříbrném plátně objevil i Dave Chappelle v roli Hepčíka. Jeho postava přinesla do filmu moderní odkazy, včetně narážky na policejní brutalitu v Los Angeles nebo boty značky Reebok. Snímek je plný skrytých detailů. Například scéna, kde stráže padají jako domino, se připravovala několik týdnů, aby efekt fungoval bezchybně na první dobrou.
Melodie ústřední písně „Men in Tights“ má také zajímavou historii. Mel Brooks ji nevymyslel pro tento film. Kompletně ji recykloval ze svého staršího snímku History of the World: Part I, kde zazněla jako „Jews in Space“. Režisér byl známý svou šetrností a pragmatismem, takže když něco fungovalo jednou, nebál se to použít znovu.
Kromě hlavních hvězd se ve filmu blýskl i Dom DeLuise v roli Dona Giovanniho. Scéna, kdy si z úst vyndává vatové tampony, je přímou parodií na Marlona Branda v Kmotrovi. Brando si při natáčení kultovní gangsterky skutečně vycpával tváře, aby připomínal buldoka. DeLuise tento detail dotáhl ad absurdum a bavil tím celý štáb.
Improvizace, která prošla cenzurou
Jedna z nejpamátnějších scén vznikla úplnou náhodou. Moment, kdy šerif z Rottinghamu propadne střechou přímo do vany k čarodějnici Latríně, nebyl ve scénáři do detailu rozepsaný. Herci Roger Rees a Tracey Ullmanová dostali volnou ruku a celou pasáž, kde se ho Latrína snaží svést, na místě improvizovali. Chemie mezi nimi fungovala tak dobře, že Brooks většinu záběrů ve filmu nechal.
Snímek je prošpikován odkazy na jiné filmy Mela Brookse. Když král Richard líbá Marianu, zazní věta: „It’s good to be the king.“ Jde o hlášku, kterou Brooks sám pronesl ve svém dřívějším filmu. Stejně tak putující mateřské znaménko na tváři prince Jana odkazuje na komedii Mladý Frankenstein a měnící se hrb pomocníka Igora.
Příběh o mužích v punčocháčích sice nezískal Oscary, ale vryl se do paměti diváků hlouběji než mnohé vážné adaptace. Ukázal, že i hrdina v legínách může mít charisma, pokud se nebere příliš vážně. A jak říká Hepčík, když vidí blížící se bitku: „Doufám, že to někdo natáčí!“
Komedii Bláznivý příběh Robina Hooda můžete zhlédnout na AMC ve středu 21. ledna od 18:35.
