Na farmě Vojty Kotka to v pátém dílu nebude idylka. Přijdou starosti se zvířaty, déšť i neúspěšné vrtání studny. Vojta sám přiznává, že tentokrát měl opravdu strach a začíná přemýšlet, jestli jeho vysněný venkovský život zvládne.
Ovce onemocní a deště zastaví práce
Na farmě se pracuje od rána do večera, jenže tentokrát se všechno komplikuje. Kotek staví pískoviště pro Hubíska, chystá oslavu Dne dětí, ale plány přeruší nečekané problémy se zvířaty. „Ovce mají průjem,“ přiznává Kotek a snaží se situaci zachránit. Povolá si na pomoc souseda pana Kavku a nasazuje sennou dietu.
Do toho přichází déšť, který zastaví rozdělané práce. Vojta přiznává, že na něj padla únava i deprese. Pomoc ale přichází z rodiny. Hubísek s Ráďou se snaží tátu rozesmát a vrátit mu chuť pokračovat. Alespoň saláty se urodily, a to pořádně. „Sedmdesát salátů na tři žaludky,“ vtipkuje Kotek.
Bouře a zkouška odolnosti
Když soused pan Kavka prohodí větu „Včera se pásli vrabci na trávě, bude pršet,“ bere to Vojta jako další z vesnických mouder. Jenže předpověď se naplní. Přichází silná bouřka a Vojta se musí schovat v maringotce. „Měl jsem regulérní strach,“ přiznává otevřeně.
Ráno po bouři najde na své farmě pořádnou spoušť. Kotek však nejde opravovat vlastní škody, ale spěchá pomoct sousedovi Alešovi, kterému bouře porazila strom na výběh pro koně. „Na vsi si lidé pomáhají, když je zle,“ říká Vojta s respektem k sousedské solidaritě.
Jenže tím těžkosti nekončí. Odborníci, kteří na farmě vrtají studnu, nenacházejí dostatek vody. Proutkařka sice tvrdí, že podzemní pramen tam je, ale firma po několika pokusech práci zastavuje.
Pochybnosti a otázky smyslu
V pátém dílu se herec poprvé otevřeně zamýšlí nad tím, kam jeho farmaření směřuje. „V pátém díle je přesně vidět, jak jsme se věnovali zvířatům, jak si uvědomujeme, že si sama neporadí, takže jim poskytujeme veškerý komfort. A mně tam přitom došlo, že jsme měli postavenou velkorysou salaš, která je prostě na metr čtvereční mnohem větší než celá maringotka. Mají tam super zázemí a vybavení, pastvičku a všechno… A my nejsme ani zabydlení v maringotce. Sice jsme k pozemku přivedli elektřinu, což tedy i s úředními pravidly trvá strašně dlouho, ale pořád nefunguje ten rodinný sen. Že farmaříme a u toho točíme,“ říká Vojta Kotek.
A dodává i další postřeh, co jej zaskočilo nejvíc: „Asi to, jak je tam různě buď bahno, nebo třeba strašné vedro, nebo že se není kam schovat. A že ten komfort, který lidi potřebují a na který jsou zvyklí, je mnohem náročnější získat než to, co je potřeba pro zvířata. Takže jsem se trochu chtěl upřít k tomu udělat něco víc pro rodinu, aby to pořád šlo ruku v ruce. Protože o zvířata je postaráno a teď už to nějak pojede. Jenže když si tohle v duchu řeknete, zvířata vám do toho hodí vidle. Najednou s nimi něco je. Ovce si pomoct samy nemůžou a člověk jde trochu stranou.“
Kotek přiznává, že na něj tentokrát dolehla síla místa i zodpovědnost za to, co vytváří. „Předtím, než jsem tady začal něco dělat, tak to tady bylo prostě krásné, panensky netknuté, a že čím víc se my do něčeho pouštíme, tím větší zásahy příroda dostává. I když ona se z toho vzpamatuje. Je zajímavé, že vše děláte s nejlepšími úmysly, jenže průběh vypadá naprosto šíleně. A občas si říkám, že je to trochu moc,“ říká herec s pokorou.
