Během natáčení komedie Já už budu hodný, dědečku! z roku 1978 se štáb potýkal s následky až příliš uvěřitelných scén. Dětský herec z placu odešel s reálnými krevními podlitinami a rozzlobení rodiče si na filmaře oficiálně stěžovali. Tvůrci přitom museli narychlo řešit i napjaté vztahy mezi umělci, kvůli kterým se na poslední chvíli měnilo hlavní obsazení.
Role psaná na tělo
Postavu cholerického umělce psal režisér a scenárista Petr Schulhoff Kopeckému přímo na tělo, přičemž herec musel při natáčení složitějších situací využít služby dvou dublérů. V jedné ze scén navíc Kopecký zapíská na svou filmovou manželku melodii ze snímku Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, ve kterém si zahrál přesně čtyři roky předtím.
Napětí mezi exmanžely změnilo obsazení
Roli Bergnerovy manželky měla původně hrát Stella Zázvorková. Její osobní vztahy s Milošem Kopeckým, který byl dříve jejím skutečným manželem, však byly v době příprav tak napjaté, že Schulhoff musel roli narychlo přeobsadit Alenou Vránovou. Režisérovi se mezi znesvářenými umělci manévrovalo velmi obtížně, protože patřil k velkým přátelům obou herců a dokonce v minulosti nafotil jejich společnou svatební fotografii.
Snímek, který vyhrál hlavní cenu na festivalu pracujících, nebyl jediným případem, kdy do spolupráce obou herců zasáhly osobní spory. Když Schulhoff o něco později připravoval volné pokračování své starší komedie pod názvem Co je doma, to se počítá, pánové…, nepřátelství mezi Kopeckým a Zázvorkovou stále trvalo. Režisér proto tentokrát na oplátku sebral hlavní roli Kopeckému a nahradil ho Jiřím Sovákem.
Stížnost rodičů a cizí pecky v jídle
Krutý smysl pro humor hlavního hrdiny vycházel z reálných historek. Scéna v bufetu, kde Bergner plive pecky z ovoce přímo do jídla postavě Dagmar Veškrnové, našla inspiraci u herce Jiřího Líra. Ten podle vzpomínkové knihy Vladimíra Menšíka naházel pecky do sekané jednoho důchodce, ale na rozdíl od filmové scény stihl včas utéct. Jako další odraz reality posloužilo obsazení obávaného ředitele divadla, kterého hraje Josef Větrovec. Ten v té době a ještě dlouho poté skutečně řediteloval Divadlu E. F. Buriana.
Natáčení si vybralo i fyzickou daň. Když Kopecký v jedné ze scén trestá výpraskem malého Emilka v podání Miroslava Vydláka, záběr se musel mnohokrát opakovat. Dětský herec přišel domů s krevními podlitinami, což rozzlobilo jeho rodiče natolik, že si na postup filmařů oficiálně stěžovali přímo ve Filmovém studiu Barrandov. Během produkce došlo i k vážnější zdravotní komplikaci, když na place nečekaně zkolaboval herec Václav Lohniský.
Falešná cesta vlakem a kameraman s kšiltem
Filmaři si při realizaci museli vypomáhat dobovými triky. Scéna, ve které se Kopecký s Peškem setkají v kupé jedoucího vlaku, vznikla kompletně v ateliéru a ubíhající krajinu za oknem obstarala zadní projekce se záběry z trati mezi Prahou a Berounem. S reálnou situací tehdejší doby souvisí i Bergnerova replika, že jim byl sdružený telefon čert dlužen. Před rokem 1989 tvořily dvě a více linek pod jedním číslem zcela běžný způsob, jakým telekomunikace šetřily kapacitu sítě, a dovolat se na takový přístroj vyžadovalo mimořádně pevné nervy.
Komedii Já už budu hodný, dědečku! odvysílá ČT1 v neděli 4. října od 15:55.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
