V komedii Jak básníci přicházejí o iluze z roku 1984 si student medicíny pomáhal při učení bílými tabletami. Podle povahy jejich účinku šlo zřejmě o tehdy nelegálně vyráběný pervitin. Snímek také odhaluje, že dlouhé africké jméno dědečka jednoho ze spolužáků pochází ze starověkého Řecka.
Náročné studium medicíny podpořily povzbuzující prášky
Štěpán Šafránek přijíždí společně se svým kamarádem Kendym do Prahy. Na Karlově univerzitě začíná studovat medicínu a naráží na obrovské množství učiva, především v oboru anatomie. Trápí ho také nedostatek peněz. Aby zapomněl na starosti a vyrovnal se svému sokovi v lásce, vrhá se naplno do přípravy na zkoušky.
K dlouhému nočnímu bdění nad knihami mu pomáhají bílé prášky od spolužáka Masaříka. Účinek látky, která potlačuje spánek a udržuje koncentraci, ukazuje na pervitin. Ten se v Československu nelegálně vyráběl od 70. let 20. století. Masařík navíc Štěpána důrazně varuje, aby neužíval více než jednu tabletu denně, což by u běžného kofeinu nebylo nutné.
Slovenskou herečku museli filmaři předabovat
Režisér Dušan Klein objevil představitelku Jeskyňky v časopise Dievča, kde Adriana Tarábková vyhrála soutěž o tvář měsíce. Její slovenský přízvuk ovšem tvůrcům nevyhovoval, proto postavu nakonec mluvila česká herečka a dabérka Miriam Chytilová. Cizí hlas dostala i Štěpánova první láska Borůvka. Když hlavní hrdina čte její svatební oznámení, diváci slyší Zlatu Adamovskou. Původní představitelka Miroslava Šafránková se totiž tou dobou již odstěhovala do zahraničí.
Hlavní hvězda filmu Pavel Kříž si za jeden natáčecí den přišel na honorář ve výši 240 korun československých. Snímání samotných scén probíhalo především v Mělníku a nemocniční prostředí štáb našel na Kladně.
Těžké jméno afrického studenta označuje řecký pokrm
Šprt Honza Antoš v podání Karla Rodena ohromuje okolí svou fotografickou pamětí, když se za deset sekund naučí jméno dědečka studenta Mirečka. Extrémně dlouhé slovo ale nepochází z Afriky. Ve skutečnosti se jedná o parodicky dlouhý název jídla z komedie Ženský sněm od starověkého řeckého autora Aristofana. Sám Mireček ovšem odkazuje na reálný svět, když zmiňuje Bužumburu, což bylo někdejší hlavní město státu Burundi.
Během výuky na pitevně způsobí Štěpán nehodu a z nepozornosti na lidském těle přeřízne důležitou tkáň. Ve skutečnosti k žádnému řezu nedošlo. Herec pouze skalpelem a pinzetou oddálil dva svaly na pečlivě vypreparované končetině a iluzi omylu vyvolal rychlý pohyb kamery. Asistent Sejkora s tváří Jana Přeučila si u stolu navíc stěžuje, že Mirečka v Zahrádkách nenaučili skloňovat slovo játra. Skutečně tím narážel na tehdejší studijní středisko Univerzity Karlovy v Zahrádkách, kde se zahraniční studenti učili česky.
Roli diskžokeje získal skutečný hudební průkopník
Epizodní role nabídly prostor zajímavým osobnostem z reálného života i zcela smyšleným postavám. Roli skladatele a diskžokeje Bédy svěřili tvůrci Oskaru Gottliebovi. Ten působil jako vůbec první československý diskžokej, hudební publicista a dlouholetý dabér zahraničních filmů. Píseň s textem Žhavil Béda, žhavil drát pro komedii navíc sám osobně nazpíval se skupinou Bacily.
V epizodní roli docenta Zajíce se před kamerou objevil Zdeněk Svěrák. Zahrál si pedagoga, který medikům přednáší o systematickém uspořádání předmětů na psacím stole. Ke svému výkladu používá zaručenou metodu německého vědce Enricha Bronštejna, jenž měl žít od roku 1904 do roku 1969. Uznávaný odborník je ovšem pouze scenáristickou fikcí. Úvodní a závěrečnou scénu ve vlaku pak dokreslují zpívající dívky, které si notují znělku předchozího dílu.
Českou komedii Jak básníci přicházejí o iluze vysílá TV Seznam ve středu 7. října od 20:10.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
