Příběh Štěpána Šafránka a jeho cesty za láskou i maturitou patří k absolutní klasice české kinematografie. Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale snímek Jak svět přichází o básníky vznikl v roce 1982 prakticky omylem a s cejchem předem odepsaného projektu. Režisér Dušan Klein musel bojovat s nepřízní schvalovacích komisí, nedostatkem kvalitního materiálu a dokonce i s neochotou hlavní herečky odhalit své půvaby. Výsledek přesto tehdy přilákal do kin přes milion a půl diváků.
Hrozba trezoru
Schvalovací proces filmu připomínal spíše absurdní drama než seriózní řízení kulturní instituce. Hlavní postavou se stal ředitel Slovenského filmu a básník Milan Lajčiak. Ten na projekci dorazil se zpožděním a značnou část filmu v sále prospal. Po probuzení však vynesl nekompromisní verdikt. Snímek označil za hanobení společnosti a chtěl jej okamžitě zakázat. Situaci zachránil až režisérův diplomatický ústupek. Klein souhlasil s vystřižením dvou básní, které ve filmu recitoval Štěpán Šafránek, a tím si vykoupil povolení k distribuci.
Tlak režimu pokračoval i po premiéře. Ústřední výbor KSČ vydal direktivu, která médiím zakazovala o filmu psát pozitivně. Jedinou povolenou reakcí byla zdrcující kritika v Rudém právu. Recenze vyšla pod titulkem „Jenom legrácky nemohou stačit“ a jejím účelem bylo dílo společensky znemožnit. Efekt tohoto zákazu byl ovšem přesně opačný. Diváci vycítili, že film, který vadí komunistickým pohlavárům, stojí za pozornost. Návštěvnost v kinech nakonec dosáhla úctyhodného čísla 1,6 milionu lidí.
Pavel Kříž a David Matásek
Obsazení ústřední dvojice vzniklo shodou náhod a přátelských vazeb. Režisér původně zvažoval do hlavních rolí Lukáše Vaculíka a Ondřeje Vetchého. Nakonec však zvítězila přirozená chemie mezi Pavlem Křížem a Davidem Matáskem. Oba herci se znali ze studií a jejich kamarádství fungovalo i před kamerou. Tento výběr s sebou nesl značné riziko. Oba mladíci byli v té době studenty konzervatoře, která svým posluchačům přísně zakazovala jakékoli natáčení.
Účast na projektu se pro ně stala aktem rebelie. Školní vedení se o jejich angažmá nakonec dozvědělo a reakce byla tvrdá. Oba studenti si za své účinkování ve filmu vysloužili trojku z chování. Ani finanční odměna nebyla tehdy nijak závratná a odpovídala spíše kapesnému než honoráři filmové hvězdy. Honorář pro Kříže činil 120 Kčs na den a celkově si vydělal 2400 korun. Kříž přitom v té době ani netušil, jak zásadní roli ve svém životě právě přijal. „Tehdy nikdo netušil, že se z filmu stane něco víc než běžná komedie. S ničím dalším se nepočítalo, byl to hotový a uzavřený scénář,“ řekl Pavel Kříž pro Super.cz.
Miroslava Šafránková
Roli osudové lásky Borůvky získala Miroslava Šafránková, mladší sestra slavné Libuše Šafránkové. Její obsazení však přineslo komplikaci v klíčové scéně filmu. Scénář předepisoval lechtivý moment, u kterého se herečka zasekla. Odmítla se před kamerou svléknout. Režisér Klein musel improvizovat a situaci vyřešil s elegancí a vtipem.
Místo nahého těla diváci viděli animovanou pasáž. Toto nouzové řešení se nakonec ukázalo jako geniální tah, který dal sérii její specifický vizuální rukopis. Animované vsuvky se staly poznávacím znamením i v dalších dílech pentalogie.
Socialistická realita
Natáčení provázely i technické obtíže typické pro socialistické hospodářství. Barrandovské vedení filmu nevěřilo a přidělilo štábu podřadný materiál. Místo kvalitního západního filmu Eastman Color musel kameraman Emil Sirotek pracovat s východoněmeckým materiálem ORWO, který měl výrazně horší barevné podání a nižší citlivost.
Tvůrci se s tímto hendikepem vyrovnali a surový vizuál paradoxně podtrhl autenticitu příběhu z maloměsta. Film vznikal výhradně v reálných prostředích, štáb nestrávil ani den v ateliéru. Jako kulisy fiktivního Hradiště posloužily ulice Mělníka, ale točilo se i v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Pozorní diváci mohou ve filmu najít i odkaz na dílo Miloše Formana. Scéna, kdy se Štěpán snaží zatáhnout roletu a Borůvka ho zastaví s tím, že už to viděla v jednom filmu, přímo cituje legendární moment ze snímku Lásky jedné plavovlásky. Dušan Klein tak vzdal hold nové vlně 60. let, na kterou svou poetikou v mnoha ohledech navázal. Humor, laskavost a schopnost vidět velký svět v malých detailech zajistily Básníkům nesmrtelnost. Štěpán Šafránek a jeho přátelé zůstávají i po letech živým důkazem toho, že upřímnost a talent dokážou zvítězit nad cenzurou i špatným materiálem.
Film vysílá TV Nova v neděli 15. února ve 14:10, repríza poběží na Nova Cinema 18. února v 18:10.
👉🏻 Další perličky z natáčení filmů a seriálů.
