Snímek Karate Kid z roku 1984 vypráví příběh dospívajícího chlapce, který se po přestěhování do Kalifornie stane terčem místní party. Hlavní postavu si zahrál Ralph Macchio, pro něhož role Dannyho La Russo znamenala obrovský kariérní zlom. Pomocnou ruku mu v novém prostředí podá starý Japonec Miyagi a naučí ho bránit se útokům agresivních spolužáků. Film se stal obrovským hitem a vynesl tvůrcům uznání diváků i kritiků.
Nápad z televize a skutečný věk herců
Základní myšlenka celého projektu vznikla po odvysílání televizní reportáže o šikanovaném chlapci, který se začal učit bojová umění. Producent Jerry Weintraub se tímto skutečným osudem inspiroval a rozjel přípravy filmu. Hledání hlavních představitelů přineslo několik překvapení ohledně jejich skutečného věku. Ralph Macchio slavil během natáčení dvaadvacáté narozeniny, přestože hrál středoškoláka. Elisabeth Shue kvůli roli dokonce dočasně přerušila studium na Harvardu.
William Zabka získal roli hlavního padoucha Johnnyho v pouhých osmnácti letech. Před natáčením neměl s bojovými uměními žádné zkušenosti a věnoval se pouze zápasení. Svou postavu si promyslel do hloubky a vytvořil si pro ni vlastní minulost bez otce.
Nechtěné scény a boj o Oscara
Studio se během příprav snažilo zasahovat do podoby scénáře a vedení chtělo úplně vyškrtnout emotivní pasáž s opilým trenérem. Režisér John G. Avildsen si ale scénu tvrdě obhájil. Pat Morita za ni nakonec získal oscarovou nominaci a tvůrcům tak potvrdil správnost jejich rozhodnutí. Japonský herec si mimochodem sám navrhl logo bonsaje na cvičebním úboru hlavního hrdiny. Jeho celkový projev před kamerou pak silně ovlivnil mistr karate Fumio Demura.
Filmaři museli řešit i nečekané potíže s reklamou a dotěrnými diváky. Společnost Columbia Pictures tehdy vlastnila firma Coca Cola a vyžadovala neustálé ukazování svých nápojů. Ralph Macchio s tímto nařízením nesouhlasil a plechovku s limonádou v jedné scéně schválně zakrýval rukou. Štáb ho donutil k přetáčení, herec ale logo ukázal na co nejkratší možnou dobu. V úvodní scéně zase hrají skutečné děti z ulice, které filmaři takto uplatili za klid na práci.
Bolestivé rány a skutečné slzy
Natáčení bojových scén přinášelo hercům velmi často fyzickou bolest. Ve scéně s kostlivci si představitelé stěžovali na příliš tvrdé rány od kaskadéra. Ten si proto přivedl vlastní žáky a celou rvačku zvládli natočit na první pokus. Problémy nastaly i při prosincovém natáčení na lodičce. Voda byla natolik ledová, že Ralph Macchio po pádu do vody svůj chlad vůbec nemusel hrát. Finální kop v závěrečném turnaji ho navíc reálně zasáhl a viditelně zranil.
Závěrečné sportovní klání doprovázela neobyčejně vyhrocená atmosféra i mimo záběr kamer. Komparzisté v publiku na osmnáctiletého Williama Zabku neustále bučeli. Jeho maminka seděla přímo v davu a marně lidem vysvětlovala dobrou povahu svého syna. Herec má s vnímáním své role problémy dodnes a cizí lidé se s ním občas snaží vyvolat opravdovou rvačku. Z natáčení si na památku odnesl ikonickou červenou koženou bundu z tehdejší módní kolekce.
Změna konce a přátelství na celý život
Úplný závěr celého příběhu měl původně vypadat mnohem velkolepěji. Rozjásaný dav měl po vítězném úderu odnést hlavního hrdinu na ramenou pryč. Tvůrci se ale nakonec rozhodli pro mnohem komornější přetočení a film končí pouhým úsměvem starého mistra. Natáčení silně ovlivnilo osobní životy herců a z hlavních rivalů i trenéra se stali skuteční přátelé. Ralph Macchio navíc pojmenoval svého skutečného syna Daniel a Pata Moritu bral jako svého životního učitele.
Zajímavostí je i to, že žlutý vůz Ford Super De Luxe z roku 1948 dostal Ralph Macchio od produkce darem a vlastní ho dodnes.
Film Karate Kid můžete zhlédnout na Nova Cinema ve čtvrtek 4. června od 17:25.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
