Režisér Dušan Klein natočil v 70. letech špionážní drama Případ mrtvých spolužáků. Snímek diváky zavádí do roku 1963 a sleduje temné osudy západoněmeckého obchodníka. Tíživé téma udavačství propojili tvůrci s celou řadou odkazů na dobové události i konkrétní osobnosti. Za kamerou se během vzniku tohoto příběhu odehrálo hned několik velmi zajímavých momentů.
Skryté narážky na skutečné události
Hlavní zápornou postavu tajného agenta s pozměněným jménem Friedrich Schmidt ztvárnil herec Milan Riehs. Jeho hrdina se v jedné z emotivních scén pokloní a poklekne před pamětní deskou. Toto specifické gesto naprosto přesně kopíruje chování tehdejšího západoněmeckého kancléře Willyho Brandta. Známý politik v roce 1970 při své oficiální návštěvě Varšavy nečekaně padl na kolena před pomníkem obětí v místním židovském ghettu.
Zařazení tohoto ikonického činu k vyloženě negativní filmové postavě mělo svůj zcela zřejmý politický účel. V době probíhající normalizace potřebovali komunističtí cenzoři známého západního státníka před domácím publikem úmyslně pošpinit. Podobné manipulace s politickou realitou patřily k oblíbeným nástrojům tehdejší kinematografie.
Oživený spisovatel a stará auta
Součástí kriminálního vyšetřování je televizní pořad plný pamětníků. Bývalí studenti v něm před kamerami obhajují slušnost svého někdejšího kamaráda. Na obrazovce promluví i spisovatel Jan Drda a potvrdí reálný základ své literární tvorby. Tvůrci sáhli po archivních záběrech, protože známý autor zemřel celých šest let před samotným natáčením snímku.
Zasazení příběhu do doby o třináct let nazpět filmové produkci nečinilo sebemenší potíže. V ulicích běžně parkovaly staré vozy a západní automobilové značky lidé potkávali naprosto výjimečně. Exteriéry tak vznikaly bez nutnosti složitého odklízení moderních aut. Iluzi starších časů uvnitř kanceláří pak dokonale dotvořil ruský televizní přijímač Temp 6 z roku 1960 postavený na oddělení bezpečnosti.
Propojení s válečným dramatem
Dějová linka úzce souvisí s nebezpečným udavačstvím za druhé světové války. Režisér do filmu vložil přímé odkazy na mnohem starší dílo „Vyšší princip“ od Jiřího Krejčíka. Tento dramatický kousek v jedné ze scén běží přímo na zapnuté televizi. Postavy o něm dokonce zasvěceně diskutují v rámci televizní debaty. Obě díla spojuje motiv kruté kolaborace s nacisty a tragických dopadů na životy mladých studentů.
Spletité zločiny se snaží rozplést major Sojka. Zkušeného vyšetřovatele si s velkou chutí zahrál Jaroslav Moučka. Tvůrci se prostřednictvím této výrazné postavy pokusili uvést na scénu nového populárního kriminalistu podobného typu, u diváků ale tento záměr příliš velkou odezvu nenašel. Napjatou atmosféru celého vyšetřování občas uvolní společenské události. Na večírku hraje k tanci orchestrální verze písně „Ztracená bačkorka“ z pera textaře Zdeňka Borovce a skladatele Zdeňka Marata.
Natáčecí místa a nečekané přesuny
Filmový štáb poměrně často pracoval mimo uzavřené ateliéry. Východočeský Náchod poskytl vynikající zázemí pro velkou část vznikajících záběrů. Pražské scény naopak ožívaly v holešovickém Letenském tunelu nebo před budovou ministerstva vnitra v ulici Nad Štolou. Objekt tehdejšího podniku zahraničního obchodu Chemapol v Kodaňské ulici posloužil jako sídlo vymyšlené společnosti Exim s hereckým obsazením inženýra Průchy v podání A. Brtouna.
Samotný scénář vyžadoval i natočení hraničního přechodu mezi naší republikou a západním Německem. K překvapení mnoha diváků vznikaly tyto napínavé scény na zcela opačném konci státu. Filmaři s celou technikou rozbili svůj tábor v malé obci Královec ležící u hranic s Polskem.
Snímek Případ mrtvých spolužáků můžete zhlédnout na TV Seznam v úterý 15. září od 20:10.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
