Film Krakonoš a lyžníci je půvabný příběh o době, kdy skláři žili těžce, sníh pokrýval Krkonoše a lyže byly zcela nový vynález. Na zasněžených svazích sledujeme bratry Matěje a Jeníka, kteří pomáhají proslulému pašerákovi na ski. Tento napůl hrdina se pro ně stává symbolem Krakonoše a jeho dovednosti na dřevěných prknech. Díky dobrodružnému setkání získají kluci pár létajících prkýnek a společně s místními se učí lyžovat, zatímco vesnice žije přípravami na velkou slavnost.
Příběh se odehrává mezi domy sklářů, hospodou i lesem. Matěj a Jenda pomáhají ve sklářských hutích, mezitím se financové snaží chytit pašeráka v hlubokém sněhu. Setkání s ním je pro oba kluky zážitek. Zpočátku je lyžování plné pádů a trápení. Jenže financové plánují další past na pašeráka…
Když Heřmánek hrál a hosté z hospody vyprávěli
Karel Heřmánek v roli pašeráka, kterého kluci považují za Krakonoše, má ve filmu jednu z nejpamětihodnějších hlášek. Ve chvíli, kdy sedí v hospodě u stolu, nabídne četníkům: „Tak co, pánové? Dáme si dneska kartičky? Čertovo obrázky?“ Tento moment je vtipnou ukázkou jeho charismatu. Je zajímavé, že o čtyři roky později Heřmánek ztvárnil samotného nejvyššího Lucifera v pohádce S čerty nejsou žerty.
Štáb se při natáčení spoléhal i na místní obyvatele. V Železném Brodě byli ubytovaní v hotelu Crystal a v Domě stavbařů a řada pomocných rolí byla sehrána obyvateli města. To dalo filmu autentický ráz. V okolí Rokytnice nad Jizerou, kde se natáčelo, vznikla naučná stezka pojmenovaná právě po snímku. Na několika tabulích se zde návštěvník dozví i něco o historii lyžování na Rokytnicku.
Zima, sníh a trápení na dřevěných prknech
Jan Kreidl, který hrál malého Matěje, si pamatuje tu strašlivou zimu, která provázela celé tři měsíce natáčení. Děti musely jíst místní krkonošskou specialitu kyselo, která jim přišla málo lákavá. Po celém dni promoknutí ve sněhu se pak dělaly kotle čaje, do kterých dospělí lili rum, aby se lépe zahřáli. Kostýmy herců se neustále namáčely a mnohokrát ráno oblékali opět mokré šaty, protože neměly šanci uschnout.
Natáčení na sněhu přineslo i praktické problémy. Herci měli problém sjíždět kopce na dobových dřevěných lyžích, a tak byly klasické sjezdovky oblepeny dřevěnou tapetou. V nejnáročnějších pasážích je pak nahradili členové horské služby. Také Ondřej Havelka nebyl zdatný lyžař, a proto ho v některých scénách zastupovali dubléři společně s Miroslavem Vladykou, který byl na lyžích zkušený.
Smrt, Troškova averze a rozhodnutí dokončit
Natáčení bylo poznamenáno tragickou událostí. Herec Václav Lohniský zemřel přímo při práci na horách. Zdeněk Troška, který ve filmu dělal asistenta režie, vzpomínal, že smrt Lohniského ve své náruči ho poznamenala natolik, že už nikdy nechtěl režírovat film v zimě a odmítl také scénář k pohádce Anděl páně.
Po jeho smrti se štáb rozdělil na dva tábory. Jeden chtěl pokračovat v natáčení, druhý z důvodu piety navrhoval ukončit. Nakonec zvítězil názor dokončit film, protože materiálu bylo dost a byla do něj investována velká část financí.
Karel Heřmánek si pro roli pašeráka zaplatil lyžařské kurzy, ale nakonec ho na svahu stejně nahradil dublér. Točilo se v několika místech včetně osady Jizerka a práce na sněhu trvala celé tři měsíce. I přes strasti a smutek ztráty kolegy zůstává výsledné dílo milým a nostalgickým pohledem do světa, kde první lyže znamenaly dobrodružství, a to i pro ty nejmenší.
Další filmové zajímavosti najdete tady.
Snímek Krakonoš a lyžníci můžete zhlédnout na Nově ve čtvrtek 1. ledna od 17:00 nebo na ONEPLAY.
