Válečné drama Most přes řeku Kwai dodnes přitahuje pozornost filmových fanoušků po celém světě. Režisér David Lean v něm vypráví silný příběh o britských zajatcích v japonském pracovním táboře uprostřed neprostupné džungle. Za vznikem tohoto oceňovaného snímku se přitom skrývá množství osobních sporů a náročných produkčních komplikací.
Boj o holý život uprostřed džungle
Filmový štáb po prvních obhlídkách skutečné asijské řeky Kwai s překvapením zjistil její naprostou nevhodnost pro zamýšlené natáčení. Koryto připomínalo spíše malý potůček a tvůrci proto přesunuli celou produkci do velmi odlehlé vesnice na ostrově Cejlon. Režisér si horké a vlhké prostředí okamžitě zamiloval a na drsné podmínky si na rozdíl od vyčerpaných kolegů vůbec nestěžoval. Jednoho dne ovšem nešťastnou náhodou spadl do silného říčního proudu a před utonutím ho musel na poslední chvíli zachraňovat herec Geoffrey Horne.
Producent Sam Spiegel nechal postavit skutečně funkční most s rozpočtem čtvrt milionu dolarů ještě před oficiálním obsazením hlavních hereckých hvězd. Na náročné stavbě intenzivně pomáhali sloni a ti si bez ohledu na potřeby filmařů brali pravidelně každé čtyři hodiny přestávku na osvěžení ve vodě. Pro natáčení zrádných scén v bažinách navíc štáb z bezpečnostních důvodů vybudoval úplně nové umělé močály. Do nich ovšem následně tvůrci nasadili reálné pijavice nasbírané v okolní asijské přírodě.
Osobní pochybnosti a roztrhaný scénář
Alec Guinness měl zpočátku o přijetí role posedlého plukovníka Nicholsona obrovské pochybnosti a se svým nadřízeným se na place velice často hádal. Režisér ho na usmířenou pozval i s rodinou na soukromou projekci hrubého sestřihu několika čerstvě natočených scén. Herec celou dobu zarytě mlčel a po skončení ukázky bez jediného slova hodnocení odešel domů. Ještě ten samý večer se ale vrátil s omluvou a nadšeně přiznal svůj obrovský omyl. Svoji slavnou potácivou chůzi po propuštění z plechové pece následně zahrál přesně podle pohybů svého syna zotavujícího se z dětské obrny.
Herecký kolega Sessue Hayakawa zvolil pro přípravu na roli japonského velitele naprosto svérázný přístup a ze scénáře si vytrhal všechny stránky kromě svých vlastních replik. Z objemného textu mu zbyl jen velmi tenký svazek a on díky tomu vůbec netušil přesný osud své postavy. William Holden dostal za odvedenou práci štědrou odměnu v podobě tří set tisíc dolarů a desetiprocentního podílu ze zisku. Snímek vydělal astronomické peníze a filmové studio mu obří částky posílalo na účet ještě mnoho let po celosvětové premiéře.
Změněná historie a utajení tvůrci
Příběh o stavbě strategické železnice z Bangkoku do Rangúnu volně vychází z reálných událostí druhé světové války. Skutečný britský velitel Philip Toosey se ovšem choval naprosto odlišně a probíhající stavbu pro nepřátele potají sabotoval. Jeho japonský protějšek Risaburo Saito zase vynikal neobvyklou lidskostí a Toosey ho po skončení bojů u vojenského tribunálu zachránil před jistou popravou. Asijský důstojník na tento velkorysý čin do konce života nezapomněl a po mnoha letech přijel do Anglie osobně navštívit hrob svého zachránce.
Zajímavý osud potkal i samotné autory scénáře Michaela Wilsona a Carla Foremana. Produkční společnost je kvůli nařčení ze sympatií ke komunismu vyškrtla z titulků a filmová akademie oba tvůrce oficiálně ocenila Oscarem až v roce 1984.
Úplně jiný problém s časem musel na place řešit hudební skladatel Malcolm Arnold. Celý propracovaný soundtrack stihl zkomponovat za pouhých 10 dní a zajistil tak filmu účast v prestižním oscarovém klání. Ostrov Cejlon navíc tehdy nedisponoval žádnými laboratořemi pro zpracování materiálu a natočené kotouče se denně složitě posílaly letecky rovnou do Londýna.
Opatrnost filmaři ukázali i u slavné melodie ztvárňující britský pochod do tábora. Vojáci oblíbenou parodickou písničku raději jenom pískali a vyhnuli se tak hrozícím sporům kvůli použití původního hodně vulgárního textu.
Snímek Most přes řeku Kwai můžete zhlédnout na AMC v pátek 22. května od 11:15.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
