Pán prstenů: Dvě věže z roku 2002 nechal herce krvácet a plakat bolestí. Když Aragorn v podání Vigga Mortensena vztekle odkopne ocelovou přilbu a zařve, jde o skutečný výkřik. Herec si při kopu zlomil dva prsty na noze, přesto v hraní pokračoval a režisér Peter Jackson scénu ve filmu ponechal.
Přežil jsem Helmův žleb
Bitva o Helmův žleb se točila extrémně náročným způsobem. Tříměsíční noční natáčení v zimě a dešti dalo komparzistům a hercům tolik zabrat, že jim režisér jako ocenění rozdal památeční trička s nápisem „Přežil jsem Helmův žleb“. Z dvaceti hodin natočeného materiálu nakonec střihači vytvořili ikonickou válečnou vřavu, jejíž velkolepost podpořila i armáda na plátně. Živých skurutů nebylo v jednu chvíli na place víc než sto, zbytek desetitisícového vojska dodaly počítače.
Obrovský bojový chorál „Derbgoo, nashgshoo, derbgoo, dashshoo“ pak namluvilo 25 000 fanoušků na kriketovém stadionu, které podle pokynů na velkoplošné obrazovce dirigoval osobně režisér Peter Jackson.
Křik, krev a digitální herci
Ve scénách z Helmského žlebu se neobjevila pouze bolest Aragorna. Orlando Bloom hrál s několika zlomenými žebry po pádu z koně a dublér trpaslíka Gimliho trpěl zraněním kolena. Při obíhání padlých skurutů si herci často stěžovali a po stopce si úlevně sténli, přesto nikdo z nich natáčení nepřerušil.
Představitel Gimliho, herec John Rhys-Davies, si zase z režiséra vystřelil. Protože mu z mládí chyběla špička levého prostředníčku, používal ve filmu speciální protetickou náhradu odlitou podle své pravé ruky. Během natáčení si protetický prst seřízl, naplnil falešnou krví a předstíral před šokovaným režisérem těžký úraz. O drobný trik se postaral i tým výtvarníků v případě herce Brada Dourifa hrajícího slizkého Grímu Červivce. Lupy do jeho vlasů se původně vyráběly z mýdla, ale to pod světly nefungovalo, takže filmaři sáhli po rozdrcených bramborových lupínkách.
Klíčovou postavou druhého dílu se stal Glum, kterého mistrně ztvárnil a namluvil Andy Serkis. Tvůrci chtěli zpočátku využít Serkise pouze k namluvení postavy na tři týdny, ale jeho projev Jacksona natolik uchvátil, že herce navlékl do speciálního obleku a nechal ho po boku Elijaha Wooda po celou dobu fyzicky hrát. Digitální ztvárnění ovšem trvalo dlouho a někdy docházelo k chybám, při kterých se ráno animátoři nestačili divit – Glumovi stály vlasy jako afro, případně mu vyskakovaly oči. Svůj specifický skřehotavý hlas si Serkis udržoval popíjením takzvaného Glumova džusu z medu, citronu a zázvoru a samotný zvuk podle svých slov založil na kočce dávící chlup.
Voda místo elfštiny a zrušený závěr
Filmaři při natáčení na Novém Zélandu využívali místní přírodu, a když pro filmové Mrtvé močály zalili vodou obrovské parkoviště (které v prvním díle sloužilo jako vstup do Morie), cestující z projíždějících vlaků mohli okénkem sledovat pobíhajícího Froda a Gluma. Do scén navíc tvůrci propašovali odlišnosti od knižní předlohy, zejména když se Frodo se Samem objeví ve zničeném městě Osgiliath. Samotní hrdinové na plátně tuto knižní nesrovnalost okomentují větou: „My bychom tu vlastně vůbec neměli být.“
I konec filmu zaznamenal změnu. Původně měly Dvě věže končit stejně jako kniha zničujícím setkáním s obří pavoučicí Odulou a Sarumanovým pádem v Železném pasu. Filmaři ovšem zjistili, že po bitvě o Helmův žleb by toto vyústění působilo zvláštně, proto velkolepé finále raději přesunuli do posledního dílu Návrat krále.
Snímek Pán prstenů: Dvě věže můžete zhlédnout na Nova Cinema v sobotu 14. listopadu od 20:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Patří sága Pán prtenů mezi vaše oblíbené?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
