Panna a netvor je jedna z nejtemnějších a zároveň nejkrásnějších pohádek. Juraj Herz ji natočil v kulisách, které ho málem stály zdraví. A přesto vznikl film, který je dodnes vizuálně omračující, mrazivý i dojemný.
Francouzská pohádka o začarovaném princi, jehož může zachránit jen láska, dostala v podání režiséra Juraje Herze úplně jiný rozměr. Netvor nemá vlčí ani lví podobu, ale ptačí zoban a neklidné, taneční pohyby. Princovo jméno se nikdy nedozvíme, a i důvod jeho prokletí zůstává skrytý. Vše je zahalené tajemstvím, přerušovaným jen zvuky kročejů, šepoty a stíny.
Jak vznikala děsivě krásná pohádka
Když Juraj Herz dostal nabídku natočit Pannu a netvora, rozhodl se postavit celý zámek v barrandovském ateliéru číslo šest. Kulisy navrhl architekt Vladimír Labský a šlo o největší a nejdražší stavbu v dějinách studia. Vedení Barrandova se z rozpočtu orosilo a nařídilo režisérovi, že v kulisách musí natočit ještě jeden film. Herz proto současně natáčel i Deváté srdce.
Denně se přeskakovalo z jednoho světa do druhého. Dopoledne točila jedna štábová jednotka, odpoledne druhá. Herz to zvládal bez problémů, jak sám později přiznal. Komplikace nastaly až při dokončování. Hudbu slíbil Petr Hapka, ale dlouho se nic nedělo. Herz čekal týdny bez pohybu a ve stresu – až z toho dostal infarkt. Když Hapka konečně poslal hotovou hudbu, režisér utekl z nemocnice, aby mohl film dokončit.
Do role Netvora obsadil Herz tanečníka Vlastimila Harapese, protože potřeboval choreograficky přesný a výrazný pohyb. Harapes se sice pod maskou téměř nepozná, ale jeho tělo roli vtisklo nezapomenutelnou energii. Netvor je neklidný, divoký i křehký zároveň. Herz chtěl původně, aby ho nadaboval Eduard Cupák, ten však odmítl propůjčovat hlas českým kolegům. Nakonec roli namluvil Jiří Zahajský.
Těžké chvíle a ohnivá scéna
Natáčení ale nebylo bez rizika. Při scéně, kdy šílený Netvor zapaluje zámek, došlo k nebezpečné nehodě. Kaskadér Ladislav Lahoda byl politý hořlavinou a v době, kdy se ještě nepoužívaly ochranné gely ani obleky, utrpěl těžké popáleniny. Jan Přeučil, který měl původně v nebezpečné scéně hrát, nakonec děkoval Herzovi, že mu to zakázal.
O výtvarnou stránku filmu se výrazně postaral malíř Josef Vyleťal. Sochy v zámku měly odlité nohy podle Petra Hapky. Když se skladatel podivil, proč je v sádře tolik chlupů, výtvarník s klidem řekl, že před chvílí dělal posmrtnou masku malíři Zrzavému a nářadí nestačil umýt. I to dokresluje podivnou poetiku celého natáčení.
V několika záběrech se objevuje i skutečná lokace – třeba zámek Ploskovice nebo zámecká zahrada v Mnichově Hradišti. Ve filmu ale působí stejně snově a zneklidňujícím dojmem jako ateliérové kulisy. Kamera je často statická, světlo přechází do stínu, ticho má svou váhu.
Film byl později oceněn v zahraničí. Získal Velkou cenu publika v Paříži a Zlatou medaili na festivalu v Sitges. A i když v době premiéry rozdělil diváky, dnes patří mezi klasiku.
Co se o filmu často neví
Romantická hudba Petra Hapky byla upravena i do písně, kterou nazpívala Magdalena Malá. Text napsal Jaroslav Podsedník.
Princeznu hrála Zdena Studenková, která během natáčení prodělala zánět vaječníků. Každé ráno dostávala injekce do břicha, aby mohla pokračovat v práci. Herečka později uvedla, že roli získala po velmi náročném konkurzu. „To boli časy, kedy sa robili ešte veľké konkurzy a na ne chodil obrovský počet herečiek,“ řekla Zdena Studenková.
Ve filmu se nikdy nedozvíme Netvorovo pravé jméno ani původ jeho kletby, což jen posiluje tajuplnost příběhu. První záběr na Netvorovu tvář přichází až po 40 minutách filmu. Do té doby působí jen jako hlas a stín.
Film vznikl podle scénáře Oty Hofmana. Ten ho napsal už v roce 1971 pod názvem Kráska a zvíře pro Antonína Moskalyka. Herz ale změnil tón i název.
Další zajímavosti ze světa filmů si můžete přečíst tady.
Snímek Panna a netvor můžete zhlédnout na Primě v úterý 30. prosince od 11:15.
