Francouzská komedie Piti Piti Pa patří k filmům, které z televizních obrazovek spolehlivě zaženou špatnou náladu. Louis de Funès v této hudební taškařici exceluje jako cholerický manažer taneční skupiny, samotné natáčení ovšem přineslo nečekané množství potu a nervů. Slavný herec na place řešil mnohem víc věcí a v mnoha ohledech vědomě vystoupil ze své běžné komfortní zóny.
Strach z nudy a nečekaná avantgarda
Komedie z roku 1970 představuje v kariéře Louise de Funèse docela zajímavý krok. Koncem 60. let Funès začal vážně pochybovat o udržitelnosti svého obrovského úspěchu. Měl strach, že diváky začne svými podobnými rolemi brzy unavovat. Kývl proto na nabídku režiséra Serge Korbera natočit z velké části muzikál. Spolupráce s mladým filmařem mu přinesla svěží vítr do plachet a možnost vyzkoušet si zbrusu nový formát.
Sám režisér po letech popsal hercovo vnímání celého projektu nesmírně výstižně. „V mysli herce byl film velmi nafouknutý projekt. Byla to hudební komedie s třicetiletými chlapy, kterou malý virtuóz s revolučními metodami připravil na pop music,“ vyjádřil se tvůrce v roce 2001. Podle jeho slov šlo v porovnání s tradičními sériemi o četnících o téměř avantgardní dílo.
Domácí francouzské publikum tuto stylovou změnu zpočátku nedocenilo. Na podzimní premiéru dorazilo dva a půl milionu diváků a komedie se zařadila až na patnácté místo v tehdejší návštěvnosti kin. Skutečný fenomén se z příběhu cholerického Evanse stal teprve za hranicemi. V Německu a v zemích východního bloku si lístek do kina koupilo úctyhodných třiatřicet milionů lidí.
Rodinné vazby před kamerou
Příběh manažera hlídajícího morálku krásných tanečnic se točil na divácky atraktivních místech. Štáb vycestoval do prosluněného Nice, do Říma, Vatikánu a pracoval také v pařížských ateliérech. Do italských lokací si Funès přivedl velmi blízkého člena rodiny. Roli synovce Filipa svěřili tvůrci jeho skutečnému synovi Olivierovi.
Mladý Olivier do role muzikanta dokonale pasoval. Ve skutečném životě totiž v té době hrál na bicí v opravdové rockové kapele. Hudební zaměření se promítlo do vícero aspektů natáčení. O choreografii tanečních výstupů se postaral profesionál Christor Georgiadis. Ten se před kameru rovnou postavil v malé roli muže jménem Chris, který hlavnímu hrdinovi uklidňujícím způsobem píská na ptačí vábničku.
Zvláštní kapitolu představovalo natáčení s těmi úplně nejmenšími herci. Udržet pozornost malých dětí na rušném place vyžadovalo moře trpělivosti. Filmaři brzy zjistili, že nejlépe to s miminky umí právě hlavní hvězda filmu. Funès často fungoval jako improvizovaná chůva a trávil s dětmi čas v zákulisí i během scén, ve kterých zrovna vůbec nevystupoval.
Kouzlo dabingu a ztraceno v překladu
Tuzemští diváci znají komedii pod ikonickým názvem Piti Piti Pa. Ten přitom nenese žádný hluboký význam. Vznikl čistě na základě krátkého tanečního vystoupení, při kterém se toto rytmické zvolání ozývá. Původní francouzský název odkazuje spíše na roli muže, který musí zvládnout dirigovat celý ten obrovský ansámbl.
Dabingové studio muselo při úpravách pro naše obrazovky vyřešit hned několik oříšků. Z pěti filmových písní se překladu a přezpívání do češtiny dočkala pouze jedna. Úsměvná situace vznikla při překladu scény, ve které Evans nabourá do autobusu. Řidič mu v české verzi nabízí odtažení do garáže. V původním znění ovšem slovo označuje standardní autoservis.
Specifický přístup zvolili tvůrci dabingu u slavné večerní scény, kde herec vypráví děvčatům před spaním pohádku o vlku a kůzlátku. Originální zvuková stopa obsahuje pouze Funèsovy zvířecí skřeky a citoslovce. V české televizi se dodnes vysílají dvě verze. Jedna zachovává původní hercovu zvukovou improvizaci a druhá je kratší. František Filipovský si v ní celou pohádku po svém dovypráví ve vlastních větách. Pro dokonalé porovnání je přímo v článku k dispozici video ukrývající hned čtyři různé dabingové verze této komedie.
Luxusní vozy a zmatky za volantem
Snímek zaručeně potěší milovníky historických automobilů. Hned v úvodní scéně řídí cholerický Evans červený Fiat z roku 1969. Ještě větší vzácnost představuje vůz mladého řidiče. Na plátně se blyští žluté Lamborghini Miura rovněž z konce šedesátých let. Vyrobilo se jich pouhých 338 kusů a dnes mají nepředstavitelnou sběratelskou hodnotu.
Při natáčení dopravních scén se do finálního sestřihu vloudilo pár úsměvných logických přehmatů. Když se Françoise vydává autobusem za milencem, za volantem sedí řidič bílé pleti. Vzápětí musí autobus prudce brzdit kvůli zvířeti na silnici a do zadní části vozu narazí Funès se svým autem. V ten moment se z autobusu vynoří řidič tmavé pleti.
Podobný omyl nastal v tanečním sále zhruba v jedenácté minutě filmu. Jedna z tanečnic si hlasitě stěžuje na obrovskou únavu z vyčerpávajícího tréninku. Pozorný divák si snadno všimne, že do té doby neudělala na parketu ani jeden jediný krok. Tyto drobné nedokonalosti oblíbené komedii na kouzlu ovšem nijak neubírají.
Komedii plnou skvělé hudby a tanečních čísel uvede ČT2 ve středu 15. července ve dvacet hodin. Kdo nestihne premiérové vysílání, může si film pustit v repríze hned následující den deset minut před sedmnáctou hodinou na stejném kanálu.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
