Snímek Pozor, vizita! patří k oblíbeným dílům naší kinematografie. Hlavní roli tuláka Prepsla v něm ztvárnil Rudolf Hrušínský a dodal postavě nezaměnitelný tragikomický nádech. Příběh o bacilonosiči břišního tyfu zavřeném na infekčním oddělení v sobě skrývá poutavé lidské osudy. Zákulisí natáčení navíc přineslo situace, o kterých diváci dodnes často nevědí.
Náročné hledání hlavní hvězdy
Původní představa režiséra Karla Kachyni o obsazení hlavní role se výrazně lišila od konečného výsledku. Tvůrce filmu chtěl do postavy tuláka Prepsla zpočátku obsadit Vladimíra Menšíka, se kterým měl dobrou zkušenost z předchozí spolupráce. Oblíbený herec měl ale v té době příliš mnoho pracovních povinností v divadle i televizi, a navíc ho trápily zdravotní potíže. Kachyňa nakonec svůj názor přehodnotil po zhlédnutí snímku Zlatí úhoři. Zjistil v něm, že vybraný představitel dokáže dodat postavě mnohem hlubší tragikomický rozměr.
Na place se objevil také slovenský kolega Ľudovít Greššo v roli dědy Bartůňka. Protože neovládal dobře češtinu, musel ho při postsynchronech nadabovat Ota Sklenčka. Samotné natáčení mělo pro slovenského herce velmi trpkou příchuť. Po celou dobu bojoval s těžkou nemocí, o které nikomu ze štábu neřekl. Přísný režisér ho na place často usměrňoval a netušil o jeho zdravotním stavu vůbec nic. Slavnostní premiéry hotového filmu se herec už nedožil a zemřel pouhého půl roku po padnutí poslední klapky.
Falešný plot a skutečná epidemie
Celý nemocniční příběh se natáčel v areálu Bohnické psychiatrické léčebny v Praze. Pozorný divák může v některých scénách zaslechnout houkání lodní sirény, protože tento areál leží na dohled od řeky Vltavy. Filmaři si pro potřeby příběhu museli exteriéry upravit a postavili si fiktivní drátěný plot i falešný balkon. Samotný pokoj, ve kterém trávil filmový bacilonosič svůj nekonečný čas, slouží v současnosti jako místní knihovna. Štáb využil pro další scény i Lahovický most nebo lokality v pražských Křeslicích.
Filmový scénář podle knihy Adolfa Branalda čerpal inspiraci z reálných událostí z roku 1958. Tehdy vypukla ve slovenském městě Žarnovica skutečná epidemie břišního tyfu, kterou tam nevědomky přinesla návštěvnice ze Sovětského svazu. Rodina nakažené ženy bydlela blízko motoristického stadionu a infekce se dostala přímo do studny s pitnou vodou. Během horkého květnového víkendu se na závodech napilo velké množství sportovců i diváků. Nákaza se následně roznesla po celé republice úplně stejným způsobem jako na stříbrném plátně.
Slzy na place a známé tváře
Napjaté chvíle se odehrály kolem herečky Veroniky Jeníkové při ztvárnění mladé pacientky Manky. Podle scénáře měla natočit odhalenou scénu, do které se jí vůbec nechtělo a raději dokonce předstírala nemoc. Její matka se snažila dceru ochránit a dvakrát osobně navštívila režiséra s prosbou o vyškrtnutí této pasáže. Všechny pokusy o změnu scénáře ale selhaly a štáb náročný záběr natočil až v samotném závěru natáčení. Mladá herečka to tehdy nesla velmi těžce a celá situace se na place neobešla bez slz.
Před kamerou se sešla celá řada zajímavých osobností, a to i ve zcela epizodních rolích. Diváci mohou ve filmu vidět Rudolfa Hrušínského mladšího, který si tak zahrál po boku svého otce. Odborný dohled nad lékařskými scénami měl na starosti psychiatr Jan Cimický a ten se v několika záběrech dokonce mihl jako komparzista. Další nečekanou tváří na obrazovce je otec slavného kuchaře Zdeňka Pohlreicha. Na televizní obrazovce se objeví v jednom konkrétním záběru, což jeho syn potvrdil o mnoho let později.
Karetní partie a smyšlené historky
Dlouhé chvíle v nemocniční izolaci si pacienti krátili nejrůznějšími způsoby. Hlavní postavy hrají zkrácenou verzi karetní hry jménem Bulka, ke které se používají tradiční mariášové karty. Tato zábava se do českých zemí dostala v 18. století z Itálie a jedna partie může trvat teoreticky i půl dne. Atmosféru na pokoji doplňuje také zvuk tahací harmoniky, na kterou hraje postava Josefa.
Filmový tulák si rád vymýšlí neuvěřitelné historky o svých cestách po celém světě. V hospodě chlapům vypráví o záchraně princezny Štěpánky, což odkazuje na skutečnou vdovu po Rudolfu Habsburském. Jindy se zase chlubí tancem s rumunskou královnou Marií Edinburskou na bále v černomořském přístavu Mangalia. Jejímu manželovi dokonce posměšně říká „prdítko vousatý“, čímž myslí tehdejšího panovníka Ferdinanda. K dobré náladě občas zazní i písnička „Silnice šedivá“, kterou postava zpívá při svém posledním pokusu o útěk.
Snímek Pozor, vizita! můžete zhlédnout v neděli 23. srpna od 20:35 na FILM+.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
