Komedie Pravá a levá ruka ďábla udělala z hereckého dua Bud Spencer a Terence Hill celosvětové hvězdy. Herci ale během natáčení tohoto slavného italského westernu zažívali situace, které filmovým fanouškům zůstaly skryty. Za uvolněnou atmosférou na plátně stály drastické půsty kvůli jedné jediné scéně i silně vyděšení rodinní příslušníci v soukromí.
Hladem k dokonalému výkonu
Terence Hill se na svou legendární scénu s vyjídáním pánve fazolí připravoval způsobem, který by dnes mnohé lékaře i kolegy z branže nenechal klidným. Aby před kamerou působil skutečně vyhladověle a dokázal do sebe nasoukat obří porci jídla bez mrknutí oka, držel před natáčením drastický půst trvající až osmačtyřicet hodin. Celá sekvence pak byla natočena na první pokus bez jakéhokoli zbytečného opakování.
Diváci přitom mohli v roli Trinityho vidět úplně někoho jiného, protože postava byla původně nabídnuta hvězdnému Francu Nerovi. Ten však musel lukrativní nabídku odmítnout kvůli smluvním závazkům u jiného projektu s názvem Camelot, což nakonec otevřelo dveře pro budoucí legendu. Režisér sice chvíli uvažoval o jiných kandidátech, jako byli George Eastman nebo Pietro Martellanza, ale nakonec vsadil na osvědčené duo. Hill a Spencer se tak stali nerozlučnou dvojicí, která definovala celou jednu éru světové kinematografie a vytvořila nezaměnitelný komediální styl.
Strach o dobrou pověst
Režisér Enzo Barboni se původně velmi obával o svou profesní budoucnost a dobré jméno uznávaného kameramana. Rozhodl se proto natočit tento komediální western pod tajuplným pseudonymem E.B. Clucher, aby v případě neúspěchu neriskoval svou dosavadní kariéru. Netušil tehdy, že vytváří legendu, která bude inspirovat i takové mistry akčního žánru, jako je slavný Jackie Chan. Ten se v mnoha rozhovorech otevřeně přiznal k tomu, že právě styl bitek a komediální choreografie této dvojice výrazně ovlivnily jeho vlastní filmovou tvorbu.
Kouzla s počtem jezdců
Pozornému oku diváka neuniknou ani úsměvné chyby v kontinuitě, které se do finálního sestřihu vloudily během závěrečné velké rvačky s vesničany. V jednom záběru vyjíždí do útoku proti nepřátelům pouhých dvanáct jezdců, ale o pár vteřin později jich je v centru dění najednou padesát. Podobná záhada provází i scénu s pitím u fazolí, kde se hladina v láhvi téměř nemění i po dlouhém nalévání do hrnku. Trinity sice do nádoby vpraví poctivou dávku tekutiny, ale láhev zůstává v dalším střihu zázračně plná a popírá veškeré logické zákony.
Italský západ a pískání
Ačkoliv se příběh odehrává na prašných cestách amerického Západu, filmový štáb ve skutečnosti nikdy neopustil evropský kontinent. Většina záběrů vznikala v italských regionech Lazio a Abruzzo, kde filmařům učarovala drsná krása náhorní plošiny Campo Imperatore v pohoří Gran Sasso.
Některé exteriéry pak byly dotočeny ve slunné španělské Almeríi, která filmařům poskytla ideální kulisy pro jejich komediální dobrodružství. Tato místa dokázala dokonale zastoupit divočinu Nového světa a vytvořit iluzi dalekého Texasu bez nutnosti drahého cestování přes oceán.
K celkovému úspěchu snímku přispěla také nezapomenutelná hudba s ústřední písní, která se okamžitě po premiéře stala celosvětovým hitem. Nazpíval ji sice talentovaný italský a australský zpěvák Annibale Giannarelli, ale ikonické pískání v melodii má na svědomí úplně jiný umělec. Byl jím profesionální flétnista Alessandro Alessandroni, který svým uměním vdechl skladbě tu pravou atmosféru divokého západu.
Otec v kostýmu
Bud Spencer se do své postavy vžil natolik silně, že hranice mezi filmem a realitou se v jeho životě občas nečekaně stíraly. Domů ke své rodině se vracel přímo z placu v kompletním kostýmu špinavého kovboje, protože se nechtěl zbytečně zdržovat zdlouhavým převlékáním v šatně. Jeho vlastní děti byly často silně vyděšené, když se ve dveřích bytu objevil tento zanedbaný a zaprášený obr s hrozivým vzezřením.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Film Pravá a levá ruka ďábla vysílá stanice Film+ v pátek 19. června od 13:25.
