Snímek Příběh Tarzana, pána opic o šlechtici vychovaném divočinou provázely skandály, které měly zůstat navždy pohřbeny v hlubokém stínu africké džungle. Produkce čelila rozmarům uražených tvůrců i tragickým úmrtím, která poznamenala výslednou podobu celého díla. Fanoušci dodnes netuší, kolik tajemství se skrývá za maskami primátů a proč hlavní postava nikdy neprozradí své nejslavnější jméno.
Němá tvář s Oscarem
Scenárista Robert Towne pociťoval tak hluboké znechucení nad prací režiséra Hugha Hudsona, že se rozhodl své jméno z titulků nadobro vymazat. Místo sebe do oficiálních dokumentů dopsal svého milovaného psa jménem P. H. Vazak, aby vyjádřil opovržení nad finálním střihem. Tento čtyřnohý autor se následně postaral o naprostou senzaci v dějinách světové kinematografie. Akademie totiž tento tah přijala a pes se stal historicky prvním zvířetem nominovaným na zlatou sošku za nejlepší adaptovaný scénář. Šlo o nevídaný políček celému Hollywoodu, který nikdo nečekal.
Zvláštní pravda vyšla najevo i u obsazení hlavní ženské role, kterou ztvárnila tehdy začínající krasavice Andie MacDowell. Režisér byl natolik zděšen jejím silným jižanským přízvukem, že se rozhodl pro radikální a pro herečku velmi ponižující krok. Krásná Jane tak ve filmu otevírá ústa, ale diváci slyší hlas úplně jiné ženy. Veškeré její repliky musela kompletně přemluvit zkušená Glenn Close, aby postava působila dostatečně aristokraticky. Tato skutečnost zůstala pro mnohé diváky dlouhá léta utajena.
Slepý král džungle
Christopher Lambert se musel při natáčení potýkat s handicapem, o kterém většina fanoušků akčních filmů nemá ani nejmenší tušení. Herec trpí velmi silnou krátkozrakostí a v náročném terénu africké divočiny nemohl z praktických důvodů používat kontaktní čočky. Před kamerou se pohyboval v podstatě v úplné mlze a byl odkázán pouze na své ostatní smysly. Tato nečekaná komplikace paradoxně pomohla vytvořit onen pověstný zvířecí pohled plný intenzivního soustředění a mžourání. Lambertův nucený styl herectví dodal postavě lorda Greystoka nefalšovaný divoký výraz, který by zdravý člověk jen těžko předstíral.
Jméno zůstalo tabu
Fanoušci literární předlohy si možná při sledování tohoto filmu všimli jednoho naprosto neuvěřitelného detailu. Ačkoliv se v názvu díla jasně objevuje jméno Tarzan, v samotných dialozích tato slavná přezdívka ani jednou nezazní. Hlavní hrdina je po celou dobu stopáže oslovován výhradně jako John nebo je titulován jako vznešený lord Greystoke. Tvůrci se tímto způsobem snažili o maximální realismus a odklon od brakové pověsti původních příběhů. Je to fascinující paradox, který odlišuje tento snímek od všech ostatních zpracování legendy o opičím muži.
Masky a lidské oběti
Vizuální stránka filmu sázela na neuvěřitelnou preciznost maskéra Ricka Bakera, který stvořil armádu neuvěřitelně věrných primátů. Téměř všechny opice v příběhu jsou ve skutečnosti lidé navlečení do složitých kostýmů a mechanických masek. Skutečná zvířata se před kamerou objevila pouze v případech, kdy bylo nutné zachytit hravost a pohyby malých šimpanzích mláďat. Tato mravenčí práce s maskami dodnes vzbuzuje úctu u odborníků na speciální efekty. Herci v těchto oblecích museli podávat fyzicky vyčerpávající výkony v tropických teplotách.
Natáčení bohužel provázela i smutná událost, která zasáhla celé osazenstvo těsně před slavnostní premiérou. Herecký bard Ralph Richardson, který s noblesou ztvárnil Tarzanova dědečka, odešel na věčnost krátce po dokončení posledních záběrů. Jeho výkon byl natolik strhující, že mu vynesl posmrtnou nominaci na Oscara za nejlepší vedlejší roli. Celé filmové dílo bylo nakonec věnováno jeho památce jako projev úcty k jeho celoživotnímu mistrovství. Tato tragická tečka dodala závěrečným titulkům nečekaný emocionální rozměr.
Ztracené minuty a chyby
Studio Warner Bros. zasáhlo do výsledné podoby filmu velmi nevybíravým způsobem, protože se manažerům zdála stopáž příliš dlouhá. Střihači museli odstranit přibližně dvacet pět až čtyřicet minut materiálu, který se věnoval především dospívání hlavního hrdiny uprostřed divoké přírody.
Spolu s tím zmizel i alternativní závěr, ve kterém Jane opouští civilizaci a odchází se svou láskou zpět do hlubokých lesů. Pozorní diváci mohou v konečné verzi objevit i úsměvné chyby v kontinuitě, jako je měnící se poloha šípu v hýždi postavy d’Arnota. Tato drobná zaváhání však nijak neubírají na kráse tohoto ambiciózního projektu, o jehož hlavní roli kdysi marně usiloval i mladý Viggo Mortensen.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Příběh Tarzana, pána opic můžete zhlédnout v pondělí 16. března na stanici ČT2 od 20:00.
