Pohádka Princ Bajaja patří k těm, u kterých si automaticky uvaříme čaj, sedneme k televizi a těšíme se na mluvícího koně i draka ve skalách. Za kouzelnými záběry filmu se ale skrývá dost drsná realita. Herci jezdili na neosedlaných hřebcích, šermovali těžkými skutečnými meči a princ Bajaja si sáhl na dno i v soukromém životě. Z talentovaného fešáka z Cannes byl během pár let herec na černé listině, o dceru přišel na desítky let a otevřeně mluvil o depresích.
Splašení koně a cirkusový harcovník
Režisér Antonín Kachlík chtěl, aby jezdecké scény vypadaly uvěřitelně, proto obsadil slovenské herce, kteří umí jezdit na koních. A Ivan Palúch uměl na koni opravdu bravurně, přesto měl při natáčení plné ruce práce. Původně měl Bajaja jezdit na arabském koni, jenže ten se při souboji s drakem pokaždé splašil a utekl. Filmaři proto zkoušeli dalšího a dalšího koně, výsledek byl ale pořád stejný.
Nakonec přišla rada, která zachránila celou bitvu s drakem. Bajaju posadili na vysloužilého cirkusového koně, který byl na světla, kouř i ruch zvyklý a zachoval chladnou hlavu. Ani to neznamenalo, že má princ vyhráno. Když chtěl Palúch zvíře pobídnout do cvalu, naučený kůň se začal vzpínat, jindy se posadil a jednou si dokonce lehl na bok. Trvalo, než se herec naučil, jak s ním pracovat, aby v záběru předvedl přesně to, co si režisér představoval.
Všechno komplikovalo i to, že bojové scény se netočily jen v ateliéru. Hřebec musel zvládnout úzké cesty mezi skalami, prudké svahy a hradní nádvoří. Palúch si v jednom rozhovoru pro deník SME vybavil i tíhu rekvizit. „V Bajajovi se dělaly akrobacie, šermířské efekty s originálními zbraněmi. Ty obouručky, s kterými jsme se bili, vážily dvacet kilo. Jízda na neosedlaném koni nebyla také žádná legrace,“ řekl upřímně.
Jeho partnerka, mladá Magda Vášáryová jako princezna Slavěna, musela mít taky nervy ze železa. Jezdit, zvládat těžké kostýmy a u toho zůstat křehkou princeznou, to je disciplína, která se do scénáře nepíše, ale diváci ji podvědomě vnímají.
Drak přes půl skály, zakázaný scenárista a šaty z Popelky
Dnešní děti zvyklé na počítačové efekty možná draka z Prince Bajaji berou s nadhledem, v době vzniku šlo ale o monstrum, které zabralo slušný kus ateliéru. Krk měl zhruba dvanáct metrů, jedna hlava tři metry, dohromady to dalo kolem šestatřiceti metrů gumového tvora ovládaného lidmi uvnitř. Spolu s dýmem a světlomety to byla náročná technická show, ne jen roztomilá pohádková loutka.
Drsné byly i souboje. Herci včetně Palúcha a Františka Veleckého brali do ruky skutečné meče, žádné lehké plastové atrapy. Šermovat s dvacetikilovou „obouručkou“, mít pod sebou neosedlaného hřebce a kolem sebe komparz propadající se do propasti, to už hraničí s adrenalinovým sportem. Bezpečnostní pravidla tehdy vypadala úplně jinak než dnes, nutno říct, že filmaři hodně spoléhali na instinkt a štěstí.
K tomu všemu se přidávala tehdejší cenzura. Scénář napsal brilantní dramatik František Pavlíček, jenže byl oficiálně zakázaný. V titulcích je proto uvedená Eva Košlerová, která ho měla „krýt“. A cenzorům vadily i drobné náznaky víry. Dramaturg Ludvík Toman údajně připsal pokyn, aby vypadlo pokřižování babičkou, protože takovým věcem se má tvůrce vyhýbat. V pohádce podle Boženy Němcové je to pořádná rána do atmosféry.
Kouzlo filmu vytváří i lokace. Natáčelo se v Českém ráji, u zámku Hrubá Skála, na mostě u Valdštejna, u rybníka Věžák nebo na Kopicově statku, kde se později točil třeba Princ a Večernice. Fanoušky baví i „recyklace“ kostýmů. Zlaté šaty s červenými rukávy, které má Slavěna na sobě na plese po záchraně od draka, se objevily znovu v Třech oříšcích pro Popelku na komparzistce v jednom ze sálových záběrů.
Princ, kterému se pohádka v životě nesplnila
Zatímco filmový Bajaja zachrání princeznu a nakonec se dočká uznání, Ivan Palúch měl za kamerou mnohem trpčí osud. V šedesátých letech patřil k největším nadějím. Hrál v Markétě Lazarové, ve filmech Michael Kohlhass nebo Brzy bude konec světa a v roce 1969 kráčel po červeném koberci v Cannes, kde se promítaly hned tři snímky s jeho účastí.
Mohl zůstat na Západě, on se ale vrátil kvůli rodině. Oženil se s primabalerínou Blankou Modrou, narodila se jim dcera Markéta. Jenže úspěch a jasný postoj k okupaci si režim nenechal líbit. Hned po návratu z festivalu mu rozstříhali pas, zahraniční kariéra skončila. A o pár let později přišla rána, která ho poznamenala na celý život. Blanka v roce 1974 odjela s dvouletou dcerou do Rakouska a nevrátila se.
Z Palúcha byl najednou „nežádoucí“. Nemohl hrát v divadle, filmové role mizely, běžnou práci sháněl těžko. V pořadu 13. komnata otevřeně přiznal, jak hluboko spadl. „Byly to tak strašně depresivní časy, že jsem přemýšlel, že to všechno skončím,“ řekl bez obalu. S Markétou se setkal až po roce 1990 a zjistil, že si po tolika letech skoro nerozumí, i kvůli jazyku. „Stalo se, že se s vlastní dcerou neumím ani domluvit. Dcera hovoří německy, já ne,“ svěřil se.
Jeho kolegyně Magda Vášáryová na něj přesto vzpomíná jako na živel. „Byl to bouřlivák s neuvěřitelnou energií, který už od rána jezdil na neosedlaných koních, vyprávěl vtipy, sám se u nich nejhlasitěji smál a potom flámoval až do hluboké noci. Připadal mi nezničitelný,“ řekla pro iDnes.cz. Připomínala tím herce, který se i přes těžké rány zvedl, učil mladé herce, pomáhal budovat divadelní fakultu a v roce 2008 převzal cenu za celoživotní přínos filmu.
Když si letos o Vánocích pustíte Prince Bajaju, uvidíte v něm nejen kouzelnou pohádku z Českého ráje, ale i kus života herců, kteří šli doslova „na krev“. Nova pohádku vysílá 27. 12. v 7:40.
Zajímavosti z natáčení dalších filmů a seriálů najdete ZDE.
