Psychologické drama Requiem pro panenku patří k nejvýraznějším českým filmům začátku 90. let. Režisér Filip Renč ve svém debutu oživil mrazivý příběh podle skutečné tragédie z roku 1984, kdy při požáru v Měděnci uhořelo šestadvacet mladých chovanek. Snímek s Aňou Geislerovou v hlavní roli dodnes budí emoce a nabízí drsný pohled do prostředí, ze kterého běhá mráz po zádech.
Osudový konkurz a náhoda
Tehdy patnáctiletá Aňa Geislerová získala roli Mariky v podstatě velkou náhodou, na samotný casting totiž vyrazila jen jako doprovod. Renč zpočátku uvažoval o názvu Zběsilost v srdci a pro hlavní postavu čerpal inspiraci z osudu skutečné dívky Evy Kováčové.
Sám režisér měl v době natáčení teprve čtyřiadvacet let a coby student třetího ročníku FAMU musel na place šéfovat celému štábu. Z časové tísně si nakonec sám zahrál postavu číšníka Vikiho, kterého měl původně ztvárnit Martin Dejdar. Do snímku filmaři zapojili i skutečné chovanky z moravských ústavů a pro dotvoření syrové atmosféry kropili hlavní hvězdu během noční dešťové scény opravdu ledovou vodou.
Osobní pomsta režiséra
Autor původní reportáže Josef Klíma při přípravách scénáře spolupracoval přímo s režisérem a oba tvůrci přiznali silnou inspiraci slavným filmem Přelet nad kukaččím hnízdem. Filip Renč do scénáře nenápadně otiskl i část svých vlastních negativních vzpomínek na školní léta. Dvě sadistické pracovnice dozoru totiž zcela úmyslně pojmenoval po svých neoblíbených učitelkách ze základní školy a gymnázia.
V roli zmatené Johanky excelovala Barbora Hrzánová, která se při natáčení hořící scény ocitla ve skutečném ohrožení života. Hořící trám tehdy dopadl těsně před ni a vyděšenou herečku museli hasiči po padnutí klapky odtáhnout do auta, kde dostala na uklidněnou panáka hruškovice. Hasičský sbor si ve filmu užil své i v roli party lhostejných požárníků pijících pivo. Zahráli si je skuteční dobrovolní hasiči, kterým režisér na place rozlil opravdový alkohol, takže opilost ani nemuseli složitě předstírat.
Film a drsná realita
Filmové zpracování se od reality v Měděnci na mnoha místech výrazně liší. Skutečná Eva Kováčová se sice do ústavu dostala omylem, ovšem podle dobových svědectví patřila k velmi problémovým a agresivním svěřenkyním.
Samotný dětský domov ve skutečnosti nepřipomínal děsivý zámek hrůzy, ale fungoval v pěkné vile s udržovanou růžovou zahradou. Filmaři exteriéry natáčeli na zámcích v Lešné a Veselí na Moravě. Ve filmové realitě si dívky například hrají na pokojích s kladivem, což by v tehdejších bezpečnostních podmínkách nebylo vůbec možné. Přehnaně negativně na plátně vyznívá také zásah místních požárníků, kteří se v reálu sice potýkali se starou technikou, chybějící vodou a špatně ukrytým hydrantem, nešlo ovšem o nezájem o hořící děti.
Smutný osud hlavní hrdinky
Sama Eva Kováčová po zhlédnutí filmu prohlásila, že snímek má se skutečností společného jen velmi málo. Obzvlášť se jí dotklo obsazení Ani Geislerové, vzhledem k tomu, že Kováčová byla romského původu. Renč s ní celou záležitost nikdy osobně nekonzultoval a případ prý využil jen jako výchozí umělecký motiv.
Příběh žhářky měl přitom temnou dohru i v reálném světě. Kováčová si odseděla devět let za mřížemi, po prezidentské amnestii prošla změnou pohlaví na muže s novým jménem René Lízna, trápily ho však psychické problémy a nakonec svůj život ukončil sebevraždou pod koly vlaku. Na místě původní tragédie u Měděnce stojí od roku 2012 památník věnovaný šestadvaceti obětem strašlivého požáru.
Snímek Requiem pro panenku můžete zhlédnout na FILMBOX+ Love&Crime v pátek 21. srpna od 0:30.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
