Po pádu minulého režimu se domácí kinematografie konečně mohla svobodně ohlédnout za křivdami 50. let. Do nelehkého tématu se pustil i režisér Martin Hollý prostřednictvím filmového dramatu Tichá bolest z roku 1990. Zpracoval v něm silně autobiografický scénář Jiřího Křižana a vytvořil tak velmi osobní zpověď o lágrech i ztrátě nejbližších.
Skutečný osud pod rouškou scénáře
Snímek divákům představuje baladický příběh chlapce Janka Kadavého. Jeho postava přímo vychází z těžkých životních zkušeností samotného autora scénáře. Otce mu totiž komunistický aparát popravil po vyprovokovaném přechodu státní hranice a při tomto incidentu zemřel jeden pohraničník a celá rodina následně nesla punc nepřátel státu. Matka hlavního hrdiny krátce nato zemřela a o chlapce se musel starat pouze moudrý dědeček.
Samotná literární předloha měla velmi složitou cestu ke čtenářům. Jiří Křižan text napsal už na konci 60. let a kniha měla oficiálně vyjít na trh. Politická situace to však nedovolila a dílo se muselo potají přeložit v Nizozemsku a Švédsku pod krycím jménem Jan Beran. V tuzemsku se příběh dočkal knižního vydání až po mnoha dekádách pod názvem Stín. Autor ho ale už v roce 1988 stihl přetvořit do podoby filmového scénáře.
Útěk z lágru k rodině
Filmové vyprávění režisér Martin Hollý rozdělil do dvou prolínajících se časových rovin. V té první sledujeme Jankovo dětství v malé valašské vesnici, kde vyrůstal po boku svého dědečka. Roli starého muže s velkým životním nadhledem ztvárnil herec Rudolf Hrušínský. Malý chlapec musel neustále čelit ústrkům ze strany dospělých i dětí kvůli cejchu syna popraveného nepřítele lidu. Útočiště nacházel právě u svého laskavého opatrovníka.
Druhá dějová linka přivádí staršího Janka s tváří Ivana Jiříka na nucenou vojenskou službu k pomocným technickým praporům. Tam dostane na starost tank věčně opilého nadporučíka Kopřivy, kterého si s velkou chutí zahrál Vítězslav Jandák. Mladíkův otec totiž za války sloužil jako letec v Anglii a velitelé předpokládají chlapcův kladný vztah ke strojům. Vypjaté situace vyvrcholí Jankovým útěkem z lágru k úmrtnímu loži milovaného dědy.
Zvláštní proroctví a prázdná kina
Do uniforem neposlušných vojínů se před kamerou oblékli Martin Dejdar a Tomáš Juřička. Tito mladí muži se ve filmu odvážili protestovat proti hlouposti svých nadřízených. S rolí Vítězslava Jandáka se pojí jedna velmi úsměvná náhoda. Jeho postava ve filmu sebevědomě prohlašuje, že byla kapitánem tankového praporu. Hned v následujícím roce si tento herec přesně takovou roli velitele oblékl ve slavné komedii Tankový prapor.
Atmosféru pracovních táborů a 50. let pomáhal štábu ladit skutečný armádní expert. Odborným poradcem se stal dlouholetý náčelník služby vojsk Jan Plesnivý. Štáb natáčel na mnoha autentických místech včetně Mírovské věznice. Filmové vlakové nádraží vzniklo v Jílovém u Prahy a většina dalších scén se točila v Brankách, Valašském Meziříčí nebo Brně. Pro úvodní scénu filmaři na hřbitově v Novém Hrozenkově postavili speciální branku.
Po listopadové revoluci se téma lágrových praporů stalo velmi populární. Diváci ovšem dali přednost odlehčenému humoru v adaptacích knih Miloslava Švandrlíka. Tento vážnější autobiografický projekt zůstal v kinech téměř bez povšimnutí a lístek si koupilo jen málo přes sedm tisíc lidí. Silná výpověď o komunistickém bezpráví a osobní vině tak trochu nespravedlivě zapadla ve stínu komerčně mnohem úspěšnějších a veselejších snímků.
Snímek Tichá bolest můžete zhlédnout na ČT1 ve čtvrtek 20. srpna od 22:15.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
