Detektivní komedie Rozpuštěný a vypuštěný od legendární autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak dodnes baví svou jedinečnou a typicky českou poetikou. Ačkoli vychází z cimrmanovské divadelní hry Vražda v salonním coupé, dokázala se na filmovém plátně úspěšně prosadit jako zcela samostatné a nezávislé dílo. Práce s profesionálními herci ale vnesla mezi oba hlavní tvůrce velké napětí. Samotné natáčení doprovázelo několik poměrně dost dusných chvil.
Změna v hlavní roli
Zdeněk Svěrák si od počátku tajně myslel na hlavní roli inspektora Trachty. Postavu dobře znal už ze samotných divadelních prken, kde ji běžně hrával. Režisér Ladislav Smoljak měl ovšem na rozvržení celého filmu naprosto odlišný pohled. Chtěl obsadit zkušeného profesionálního herce, a proto roli raději nabídl Jiřímu Zahajskému. Ze Svěrákových rukou následně vyklouzla i postava hajného Hlaváčka, kterou nakonec úspěšně ztvárnil fenomenální Rudolf Hrušínský.
Na zklamaného Zdeňka Svěráka nakonec zbyla pouze drobná role průmyslového básníka Jelínka. Tato podivně znějící profese spočívala především ve tvorbě reklamních veršů pro tovární výrobky. Zhrzený a odmítnutý autor chtěl všem pochybovačům a hlavně svému parťákovi dokázat, že umí opravdu hrát.
Domluvil se proto s režisérem Vítem Olmerem a společně vzápětí natočili nezapomenutelný snímek Co je vám, doktore?. Hádky ohledně obsazení pak zasáhly i samotnou komunikaci obou autorů. Kvůli zmíněným konfliktům spolu celých dlouhých pět let neprohodili ani slovo a k definitivnímu usmíření mezi nimi došlo až před natáčením snímku Nejistá sezóna.
Hledání syna i otce
Role mladého praktikanta Hlaváčka zažila docela podobný scenáristický zmatek. Původně měl postavu hrát Petr Brukner a později padla volba na Miloně Čepelku. Nakonec se na plátně objevil Marek Brodský. Jeho skutečný otec Vlastimil Brodský přijal drobnou roličku kloboučníka Oulíka údajně jen proto, aby mohl při natáčení trávit se svým synem více času. Když se svého potomka na place zeptal, proč většinu replik šeptá někam do kouta, dočkal se rychlé a upřímné odpovědi. Marek mu s úsměvem vysvětlil, že se mu snaží zatajit, jak špatně to hraje.
Zkušený Brodský se přitom před kamerou nijak nenudil a vymýšlel rovnou za pochodu vlastní nápady. Oblíbená scéna s vyléváním vody z bot dokonce pochází přímo z jeho hlavy. Jiný velký elegán si ale na drobné detaily potrpěl mnohem víc. Josef Abrhám odmítl v roli profesora Žaluda obout připravené boty. Uvnitř totiž nesly jmenovku původně zvažovaného Petra Nárožného. Abrhám si musel nutně za vlastní peníze pořídit nový pár obuvi, který nakonec po skončení všech natáčecích dnů ochotně prodal jednomu komparzistovi.
Perfekcionista za kamerou
Režisér Ladislav Smoljak si na natáčecím place zakládal na dokonalém a naprosto precizním zpracování všech detailů. Zdeněk Srstka žil v mylném domnění, že se svou epizodní roli Bedříška nemusí nijak složitě učit. Před natáčením dokonce v klidu seděl u piva s Rudolfem Hrušínským a společně mastili karty. Smoljak ho od stolu velmi rázně vyhodil a nařídil mu, aby odešel na klidnější místo pilovat tu správnou výslovnost. Zkušení herci si z drsného svalovce s oblibou stříleli a přesvědčovali ho o nekonečné délce jemu přidělených replik, přestože od produkce ještě ani neobdržel oficiální vytištěný scénář.
Velkou hereckou oběť přinesla také Jaroslava Adamová. Drobnou roličku majitelky pochybného podniku přijala převážně kvůli manželovi, který patřil mezi nadšené fanoušky cimrmanovského humoru. Smoljak si pro svou vlastní potěchu do filmu obsadil také své dvě dcery Kateřinu a Alžbětu. Diváci je mohou ve snímku snadno rozeznat mezi dívkami postávajícími večer na ulici. Záběry před nevěstincem přináší i drobný zmatek v podobě vojáka, který z podniku sice normálně odchází, ale v dalším záběru kráčí pomalu ze schodů dolů oblečený ve zcela jiné kožešinové bundě.
Přesunutý projekt a tvrdé nárazy
Původní scénář pod názvem Sedm zásad inspektora Trachty ležel v šuplíku už na začátku 70. let. Prvním režisérem měl být Jiří Menzel. Komunistický dramaturg Ludvík Toman s pověstí obávaného cenzora ovšem celý projekt s Menzelem v čele nekompromisně zamítl. Nápad se musel odložit a Smoljak se Svěrákem si museli vybudovat u barrandovského vedení lepší jméno pomocí svých oblíbených komedií Jáchyme, hoď ho do stroje a Marečku, podejte mi pero!. Až poté dostali pro svůj vytoužený detektivní projekt zelenou.
Před kamerou si herci prošli i menším fyzickým utrpením. Náraz nezastavitelné drezíny s připoutanými vězni do hromady starých peřin představoval velmi tvrdý oříšek. Šlapající holohlaví statisté se do překážky museli trefovat opakovaně a z drsného padání v plné rychlosti vůbec neměli radost.
Nejnebezpečnější a velmi napínavá scéna s hrozivým blížícím se parním vlakem na jedné koleji pak filmařům výrazně zjednodušila život. Šlo totiž o obyčejnou recyklaci staršího záběru z úspěšného filmu Páni kluci zrcadlově převedeného do nového kontextu.
Snímek Rozpuštěný a vypuštěný můžete zhlédnout na FILM+ v neděli 30. srpna od 11:30.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
