Pohádka Šíleně smutná princezna patří mezi legendy československé filmové tvorby. Vznikla v roce 1968 a dodnes okouzluje nejen hudbou a humorem, ale i vizuálním stylem. Ačkoliv je určena hlavně dětem, díky ironii a nadsázce si získala i dospělé publikum. Co jste o ní možná nevěděli?
Princ a princezna ze dvou sousedních království mají uzavřít manželství, protože to tak rozhodli jejich otcové. Jenže mladý Václav a krásná Helena se odmítají podřídit jejich vůli. Místo toho se vydávají na vlastní cestu plnou nedorozumění, falešných identit, vynalézavých útěků a písní, které už dávno zlidověly. Láska si nakonec cestu najde, ale nebude to bez boje s dvorskými rádci, předsudky ani vězením.
Výprava, kostýmy a první role
Pohádka vznikla na pomezí šedesátých a sedmdesátých let, což je znát i na její výpravě. Kostýmy jsou výrazně stylizované, často geometrické a kontrastní, přesně v duchu módního designu té doby. Černé šaty, které si mnozí spojují s princeznou Helenou, existovaly ve dvou verzích. Jednu nosila Vondráčková, druhou oblékl Josef Kemr.
Film byl vůbec prvním snímkem pro tehdy sedmnáctiletou Helenu Vondráčkovou. Roli prince Václava ztvárnil stejně začínající Václav Neckář. Pro oba šlo o přelomový okamžik, ačkoliv se měli potkat před kamerou už dříve, a to ve filmu Ostře sledované vlaky. Tam ale Vondráčkovou režisér Jiří Menzel nakonec neobsadil, protože svou výškou Neckáře převyšovala.
Mimochodem, jména hlavních postav ve filmu zazní pouze jednou. Princezna se jmenuje Helena a princ Václav, stejně jako jejich herečtí představitelé.
Marvanovy vtípky a vystřižené scény
Z natáčení se dochovalo mnoho historek. Jednu z nejveselejších rád vyprávěl Jaroslav Marvan, který hrál krále. Když si jednou Neckář v šatně zkoušel jeho korunu, Marvan prý zakřičel: „Položíš to! Takhle mladej a už bys chtěl nosit moji korunu? To si nezvykej!“ Neckář se vyděsil a utekl. Až později pochopil, že šlo jen o herecký žert.
Role krále Dobromysla byla původně určena Rudolfu Deylovi mladšímu. Ten ale náhle zemřel, a tak byla nabídnuta Ladislavu Peškovi a Josefu Beyvlovi. Oba ji však z pověrčivosti odmítli. Nakonec ji převzal Bohuš Záhorský, a přesto se v jedné vzdálené scéně původní král mihne, a to na záběru davu nápadníků před palácem.
Další kuriozita se týká vystřižené písně „Kujme pikle“, kterou zpívali proradní rádcové X a Y. Scéna zmizela kvůli tehdejší nemilosti scenáristy Darka Vostřela. Zajímavé ale je, že zatímco televizní verze byla bez této písně, na venkovských projekcích a pionýrských táborech se hrála verze plná.
Lokace, skryté detaily a smích Buriana
Pohádka vznikla na různých místech. Královský zámek Dobromysla je Bojnický zámek na Slovensku. Vrba, na kterou princ leze, se nachází v bojnickém parku. Když ale spadne do vody, ta už je v zámecké zahradě v Blatné. Nádvoří určené k popravě je také z Blatné. Scéna s koupajícími se rádci vznikla u rybníku Hůrka u Bratronic.
Písničky a hudba pohádky vznikly pod vedením tehdy teprve sedmnáctiletého skladatele Jana Hammera, který později dobyl svět díky Miami Vice. Královská hymna, která ve filmu zazní, je ve skutečnosti smích Vlasty Buriana z nahrávky „V zajetí smíchu“.
Helena Vondráčková během jedné scény pronesla ruské slovo „ničego“, když chtěla zastavit další vystoupení. A ve vězení Neckář zpívá, že kreslí srdce jedním tahem, ale ve skutečnosti používá tahy dva.
A ještě jedna malá symbolika na závěr. Helena Vondráčková v roli princezny pronese název filmu přesně ve 27. minutě a 27. vteřině.
Další filmové zajímavosti si můžete přečíst tady.
Pohádku Šíleně smutná princezna můžete zhlédnout na ČT1 ve středu 24. prosince od 14:05.
