Film Šílený Max vznikal v tak divokých podmínkách, že by dnes v Hollywoodu pravděpodobně vůbec neprošel. Režisér George Miller do projektu vložil veškeré úspory z náročných lékařských přesčasů a Mel Gibson získal hlavní roli jen díky tomu, že po barové rvačce vypadal jako rozmačkaná dýně. Celé natáčení probíhalo ilegálně a štáb musel se svou technikou neustále unikat pozornosti policie. Na začátku přitom nikdo netušil, že tento nízkorozpočtový projekt jednou přepíše historii světové kinematografie.
Rozmačkaná dýně na castingu
Mel Gibson se k roli osudového mstitele dostal naprostou náhodou, když na casting doprovázel svého přítele Steva Bisleyho. Předchozí noc se herec zapletl do ošklivé barové rvačky a jeho obličej vypadal podle očitých svědků jako rozmačkaná dýně.
Castingoví agenti byli jeho zuboženým zjevem fascinováni a okamžitě mu sdělili, že do chystaného filmu nutně potřebují podivíny. Gibson dostal instrukci, aby se znovu ukázal za dva týdny, až se jeho rány alespoň trochu zahojí. Když se mladý herec vrátil s čistou tváří, okamžitě získal hlavní roli a odstartoval svou hvězdnou kariéru.
Pivo místo honorářů
Extrémně nízký rozpočet se pohyboval kolem pouhých 400 tisíc australských dolarů, což nutilo produkci k nevídaným úsporám. Skuteční členové motorkářských gangů z klubu Vigilantes souhlasili s účinkováním za velmi netradiční odměnu v podobě kartonů piva. Tito drsní muži tvořili autentické pozadí příběhu, i když jejich přítomnost na place vyžadovala neustálou pozornost štábu.
Nedostatek peněz se projevil také na oblečení, protože pravou kůži si mohl dovolit pouze hlavní hrdina Max. Ostatní herci v rolích policistů se museli spokojit s levným vinylem, který se v nesnesitelném horku lepil na kůži a neustále praskal.
Natáčení probíhalo v partyzánských podmínkách bez oficiálních povolení k uzavírkám veřejných komunikací. Filmaři museli jednat ilegálně a využívali systém hlídek s vysílačkami, které varovaly před blížícími se policejními vozy. Jakmile se na obzoru objevila hlídka, práce se okamžitě přerušila a technika se musela rychle uklidit. Místní policisté si však k projektu postupem času našli cestu a začali filmařům s organizací dopravy pomáhat zcela dobrovolně.
Rodinné oběti a chirurgie
Režisér George Miller pracoval jako lékař na pohotovosti a veškeré své úspory z náročných přesčasů vkládal přímo do produkce. Své bohaté medicínské zkušenosti uplatnil i kreativním způsobem, když osobně navrhoval realistické masky obětí nehod. Kvůli zoufalému nedostatku financí musel dokonce obětovat modrou dodávku svého vlastního otce, která byla zdemolována hned v úvodní honičce.
Postprodukce probíhala v amatérském prostředí kuchyně a obývacího pokoje u rodičů střihače Byrona Kennedyho. Tam společně na podomácku vyrobeném stroji skládali výsledné dílo, které později ohromilo celý svět.
Rakety a falešné motory
Ikona filmu v podobě černého Interceptoru skrývala pod kapotou tajemství, o kterém většina diváků neměla při sledování ani tušení. Onen mohutný kompresor vyčnívající z vozu byl ve skutečnosti pouhou nefunkční maketou bez reálného výkonu. Aby zařízení vypadalo věrohodně, bylo poháněno malým elektrickým motorkem, který vytvářel iluzi neustálého otáčení. Filmaři museli šetřit na každém detailu, ale vizuální dojem z vozu byl pro úspěch snímku naprosto klíčový.
Při natáčení exploze vozu Night Ridera se štáb rozhodl využít vyřazený vojenský raketový motor pro dosažení maximálního efektu. Síla výbuchu byla ovšem tak obrovská, že auto odletělo o celých čtyři sta metrů dál, než kdokoli původně plánoval. Podobně nečekaná situace nastala při nehodě kaskadéra Dalea Benche, kterému motorka narazila přímo do hlavy. Dlouhé roky se mezi fanoušky šířila fáma o jeho smrti, on však střet přežil pouze s otřesem mozku.
Zákazy a světový rekord
Snímek se v mnoha zemích setkal s tvrdou cenzurou a ve Švédsku nebo na Novém Zélandu byl dokonce úplně zakázán. Scéna s upálením postavy jménem Goose totiž až příliš připomínala skutečný útok gangu, který se odehrál krátce před premiérou. Američtí distributoři se zase obávali silného australského přízvuku a nechali celý film kompletně předabovat americkými herci.
Navzdory těmto překážkám se dílo zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů jako nejvýdělečnější projekt v poměru k nákladům. Tento prestižní titul si film udržel neuvěřitelných dvacet let, než jej v roce 1999 sesadil horor Záhada Blair Witch.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Šílený Max z roku 1979 mohou diváci zhlédnout ve čtvrtek 14. května na stanici Nova Cinema od 22:50.
