Detektivka Strach z roku 1963 poprvé představila divákům majora Kalaše v podání Rudolfa Hrušínského. Její tvůrci trvali na vysoké míře realismu a neváhali poslat herce nabírat zkušenosti přímo k opravdové policii. Například Radoslav Brzobohatý tak musel se zasahujícími kriminalisty ohledávat skutečné mrtvoly na místech činu.
Vyšetřování začíná u přejetého studenta
Film vznikl na motivy románu Eduarda Fikera Kilometr devatenáct, který poprvé vyšel v roce 1960. Na silnici u pohraničního městečka v něm kdosi úmyslně přejede mladého muže. Do pátrání po vrahovi absolventa grafické školy se pouští kriminalisté major Kalaš v podání Rudolfa Hrušínského a nadporučík Varga, kterého hraje Radoslav Brzobohatý. Stopy je zavedou do fotografického ateliéru Bohuslava Pacera, ztvárněného Bohušem Záhorským. Případ se postupně komplikuje, mrtvých přibývá a vyšetřovatelé odhalují dávné kolaborantské činy i nebezpečnou špionáž pro západoněmeckou centrálu.
Místa vražd a děje jsou sice smyšlená a obce jako Kromperk nebo Horní Lučná byste na mapě hledali marně, filmaři ale postupy vyšetřovatelů opřeli o realitu. Režisér Petr Schulhoff chtěl po hercích maximální uvěřitelnost. Radoslav Brzobohatý proto před natáčením musel jezdit s pražskou kriminálkou na skutečné výjezdy. Vyzkoušel si i ohledávání těl obětí trestných činů.
Reálný předobraz majora Kalaše
Rudolf Hrušínský režiséra požádal, že potřebuje vidět opravdového vyšetřovatele v akci. Tvůrci ho vzali na skutečný policejní výslech, který vedl tehdejší šéf pražské kriminálky Karel Kalivoda. Tento průkopník moderních postupů se stal přímým předobrazem slavné filmové postavy. Hrušínský od něj odkoukal civilní klidný výraz, neustále zapálenou cigaretu, pití silné kávy a také fakt, že u sebe nenosí zbraň.
Kalivoda následně působil jako odborný poradce u všech dalších filmů s majorem Kalašem, jako byly snímky Vrah skrývá tvář, Po stopách krve, Na kolejích čeká vrah i Diagnóza smrti. Sám elitní vyšetřovatel měl za sebou bohatou praxi v terénu a o spolupráci policie s filmaři vypráví dokument Pražský Maigret z roku 2023. V roce 1956 jeho vyšetřovací tým dopadl skutečného sériového vraha Václava Mrázka, který po sobě zanechal sedm obětí.
Mizející Praha a vypůjčený hlas
Filmaři točili v Novém Kníně a v Praze, která se od těch dob vizuálně výrazně proměnila. Scéna, kdy zavražděný student na začátku příběhu přestupuje, vznikla u autobusového nádraží Pankrác v ulici 5. května. Dnes už byste toto místo nepoznali, protože hned v roce 1967 zmizela trolejbusová smyčka a o sedm let později i tramvajová trať.
Místní autobusové nádraží definitivně ukončilo provoz v roce 1988 a celá lokalita ustoupila stavbě magistrály a novodobé zástavbě. Jediné, co ze starého filmového záběru dodnes existuje, jsou domy stojící v pozadí v Neveklovské ulici.
S pražským místopisem úzce souvisí i scéna s postavou Věry. Dívka ze špionážního případu čeká na pachatele u Branického mostu, kterému Pražané říkají Most inteligence. Před kamerou postavu hraje Helga Čočková, její repliky ale ve filmu neuslyšíte. Tvůrci roli kompletně předabovali a diváci tak z plátna slyší výhradně hlas Jiřiny Bohdalové.
Historická technika a drobné omyly
Sledování rozplétání případu nabízí divákům také technické detaily. Nadporučík Varga fotí místo činu hned v úvodu příběhu dobovým americkým fotoaparátem Polaroid land camera 80. Přítomnost zahraniční techniky dodala policejní práci na obrazovce další rozměr.
Pozornému oku neunikne ani chyba na voze Škoda Octavia, který v jednom záběru jede za autobusem. Když řidič dává znamení o změně směru jízdy doprava, bliká mu prostřední červená část světla určená pro brzdovou žárovku. Správně měla na autě svítit horní oranžová plocha.
Detektivní příběh Strach vysílá Prima MAX 2. října v 15:55 a stanice Prima o den později ve 13:35.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
