Komedie Svatý rok přinesla na filmová plátna spojení dvou osobností francouzské kinematografie. Herec Jean Gabin se poprvé a naposledy setkal před kamerou s režisérem Jeanem Giraultem. Výsledkem je svěží příběh o útěku z vězení obohacený o spoustu úsměvných detailů. Z natáčení vzešlo hned několik zajímavých situací pro samotné tvůrce i velmi pozorné diváky.
Odmítnutá role a kostým biskupa
Příběh starého gangstera Maxe Lamberta se točí kolem zakopaného zlatého pokladu. Tvůrci filmu zpočátku počítali pro roli jeho parťáka Pierra Bizeta s Bernardem Menezem. Ten však nabídku odmítl s odůvodněním špatného scénáře. Později svého rozhodnutí hluboce litoval, protože ztratil jedinou šanci zahrát si vedle slavného kolegy.
Postavu nakonec ztvárnil Jean Claude Brialy. Dvojice uteče z věznice v Melunu a pro cestu do Říma zvolí dokonalé maskování. Max se převlékne za biskupa a jeho společník za kněze. Plánují tak snadno splynout s davem věřících mířících do Vatikánu.
Snímek ostatně přímo odkazuje na skutečný Svatý rok oslavovaný papežem Pavlem šestým v roce 1975. Zvolené téma pak podpořila i tehdejší propagace. „Toto není příliš katolický příběh, ale jistě malý klenot,“ sliboval sebevědomý reklamní slogan v dobovém tisku.
Maskované letadlo a zbytečně přeřezané mříže
Důležitou rekvizitou celého plánu se stal velký dopravní letoun. K herecké dvojici se tak před kamerou přidal skutečný Boeing 747. Konkrétní stroj z roku 1970 tvořil první dodávku tohoto typu pro leteckou společnost Air France. Pro potřeby natáčení získal barvy fiktivní firmy Air Italia. Pozorní diváci si ale v jedné ze scén mohou všimnout loga reálných amerických aerolinek Pan Am na ocasu letadla.
Drobným chybám se nevyhnuly ani další scény. Úvodní útěk z vězeňské ošetřovny nabídl úsměvnou nesrovnalost. Trestanci pečlivě přepilovali hned dvě tyče masivních mříží. Pro úspěšný a pohodlný únik by jim přitom bohatě stačilo odstranit pouze jednu. Nepřesnosti se objevily i přímo na letištní ploše. Pod koly rolujícího letounu filmaři zapomněli odstranit zajišťovací klíny bránící pohybu.
Pařížská náhražka a válečné zkušenosti
Filmový štáb si na několika místech usnadnil práci s lokacemi. Kaple na konci příběhu má představovat svatostánek San Lazzaro nedaleko Říma. Ve skutečnosti se děj odehrává u koptského kostela Sainte Marie a Saint Marc ležícího ve městě Chatenay Malabry u Paříže. Samotná závěrečná scéna běžící pod titulky pak vznikla přímo na proslulém římském náměstí Piazza Navona.
Pro Jeana Gabina šlo o úplně poslední filmové vystoupení. Jeho poslední vyřčená věta na plátně zněla velmi příznačně. V překladu znamenala rezolutní prohlášení, že už toho dal dost. Gabin si do role starého muže přinesl spoustu vlastních životních prožitků. Za druhé světové války zažil skutečné bojové nasazení jako velitel tanku u druhé obrněné divize generála Leclerca. Účastnil se dokonce i dobytí Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. Tyto drsné osobní zkušenosti ho po válce vedly k trvalému odmítání jakýchkoliv vojenských rolí.
Poslední přání a rozloučení na vlnách
Gabin zemřel 15. listopadu 1976 na infarkt. Zesnul pouhých sedm měsíců po dubnové premiéře snímku. Závěr života trávil na svém statku v Normandii. Věnoval se tam chovu závodních koní a pečlivě se vyhýbal mediální pozornosti. Ponechal si jen blízké přátele a zanechal po sobě tři děti ze svých předchozích manželství. Herec si výslovně přál odejít z tohoto světa jako opravdový námořník. Jeho urnu vzali členové francouzské posádky na loď do vod Atlantického oceánu. Popel následně vysypali na mořskou hladinu nedaleko přístavu Brest v Bretani.
Fanoušci si jeho poslední komediální výkon mohou připomenout na televizních obrazovkách. Film Svatý rok vysílá 24. července ve dvacet hodin stanice ČT2.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
