Žádné Vánoce se bez ní neobejdou. Libuše Šafránková jako křehká, ale odvážná Popelka a Pavel Trávníček jako princ, do kterého jsme se všechny tak trochu zamilovaly. Jenže zatímco my u obrazovek vidíme romantiku zasypanou sněhem, realita na natáčení připomínala spíš boj o přežití, grotesku a chvílemi i horor. Pojďte se podívat do zákulisí, kde to vonělo po rybách a herci mrzli v tenkých kostýmech.
Princ, kterého jste (ne)slyšeli
Pavel Trávníček byl v době natáčení mladý, pohledný a režisér Václav Vorlíček si ho vybral i proto, že mu připomínal francouzského šviháka Alaina Delona. Mělo to ale jeden háček. Trávníček měl tehdy silný moravský přízvuk, což se do pohádky úplně nehodilo.
Režisér to vyřešil rázně. Prince nechal kompletně předabovat Petrem Svojtkou. Je až k nevíře, že ten sametový hlas, který známe, vlastně nepatřil těm ústům, která ho pronášela. Trávníček sice v jedné knize tvrdil, že to není pravda, ale většina zdrojů i kolegů potvrzuje, že jeho hlas v roce 1973 prostě neprošel.
Romantika, která zapáchala rybinou
Máte pocit, že ta zasněžená krajina kolem zámku Moritzburg přímo dýchá čistotou a mrazivou svěžestí? Chyba lávky. Protože se točilo v zimě, která byla na sníh skoupá, museli si filmaři poradit jinak. Němci tehdy vsadili na umělý sníh dovezený z rybích konzerváren. Byl vyrobený z rozemletých rybích kostí s příměsí chemie.
Výsledek? Sice to vypadalo krásně a bylo to ekologické (do druhého dne po sněhu nebylo ani památky), ale ten zápach byl prý nesnesitelný. Pavel Trávníček později vzpomínal, že krajina smrděla rybinou ještě dva roky po natáčení. Představte si, že máte točit romantickou scénu, dívat se partnerovi hluboce do očí a kolem vás se line odér jako v přístavní krčmě.
Menšíkova „Bangladéš“ a kocovina na place
Vladimír Menšík, který ztvárnil čeledína Vincka, byl živel. A to se projevilo i během natáčení závěrečné scény, kdy princ s Popelkou odjíždějí a všichni na statku jásají. Všimli jste si někdy, že Menšík jako jediný nevyhazuje čepici do vzduchu a jen tak nepřítomně kouká?.
Důvod byl prozaický, kocovina. Večer předtím se totiž s Vítězslavem Jandákem (Kamil) ztratili a rozjeli pořádný mejdan. Ráno Menšík chyběl v autobuse a štáb ho našel až na místě, jak sedí na zemi a předstírá, že čte noviny. Když pak měl na kameru radostně zvolat „Ať žije Popelka!“, jeho mozek zřejmě stále zpracovával informace z novin, protože z plných plic zařval: „Prověřte Bangladéš!“. Režisér z toho asi radost neměl, ale my máme historku, která prostě nemá chybu.
Těhotná Dora a čachry s koňmi
Možná vás překvapí, že zlá sestra Dora, kterou hrála Dana Hlaváčová, byla během natáčení v šestém měsíci těhotenství. Kostyméři to museli maskovat volným oblečením. Původně přitom měla Popelku hrát Jana Preissová, ale ta roli odmítla právě proto, že by v době natáčení už měla viditelné bříško. Díky tomu dostala šanci Libuška Šafránková, na kterou si režisér vzpomněl díky její roli Barunky v Babičce.
A ještě jedna perlička ze zvířecí říše. Kůň Jurášek nebyl jeden, ale hned tři. Kvůli nákazám se koně nesměli převážet přes hranice, takže jeden Jurášek byl český a druhý německý (jmenoval se Kalif). Pozorný divák si rozdílu všimne podle srsti, v lese má kůň zimní srst, ale ve stáji jinou. A sova Rozárka? Aby ve správný moment mrkla, musel ji režisér Vorlíček šťouchat špejlí do zadku. Inu, pro umění se musí trpět.
Zloděj, který se lekl ostudy a vrátil lup poštou
O tom, že jsou Tři oříšky pro Popelku fenoménem, svědčí i fakt, že na zámku Moritzburg, kde se točily plesové scény, se pravidelně konají výstavy kostýmů. Jenže v únoru 2014 tam došlo k neuvěřitelné drzosti. Nenechavý zloděj ukradl přímo z expozice kopii Popelčiných plesových šatů. Ačkoliv šlo „jen“ o kopii, hodnota se šplhala k tisícovce eur, zatímco originál od Theodora Pištěka má cenu mnohonásobně vyšší.
Příběh má ale překvapivý konec, skoro jako z pohádky. Policie totiž okamžitě zveřejnila záběry z kamer a zloději se zřejmě vylekali mediálního humbuku a ostudy. Místo aby šaty prodali někde na černém trhu, zabalili je do krabice a poslali je poštou zpátky na zámek. I tak je ale policie nakonec vypátrala. Nutno říct, že kradou šaty z pohádky, to chce opravdu silný žaludek.
Droběna to rozjela bez scénáře
Helena Růžičková byla prostě živel a to se potvrdilo i při natáčení ikonického plesu. Pamatujete na scénu, kdy jako korpulentní Droběna popadne prince a vláčí ho parketem jako hadrovou panenku? Možná vás překvapí, že tohle ve scénáři vůbec nebylo.
Celý tento taneční výstup byl náhlou improvizací samotné herečky. Helena se prostě rozhodla, že tu nudu na plese trochu rozčísne, a Pavla Trávníčka bez varování popadla do náruče. Jeho vyděšený výraz tak dost možná nebyl ani moc hraný.
Romantika na provázku
Když se princ na plese točí v detailních záběrech, vypadá to jako vrchol romantiky. Jenže technika v roce 1973 nebyla tak pokročilá jako dnes a kameramani museli ostřit ručně, což byl u pohybu problém. Aby byl záběr ostrý, musel se Pavel Trávníček točit v naprosto přesném půlkruhu, což mu ale moc nešlo.
Štáb si poradil po svém a celkem drasticky, prince jednoduše přivázali lanem ke kameře, aby jim z perfektního úhlu neutíkal. Takže zatímco my vidíme hluboké zamilované pohledy, on se tam ve skutečnosti motal přivázaný na špagátu.
Film Tři oříšky pro Popelku vysílá Televize Seznam dnes v 16:30.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
