V legendárním dramatu Útěk z Alcatrazu z roku 1979 měli trestanci ve sprchách k dispozici luxus v podobě teplé vody. Vedení věznice jim tím nechtělo zpříjemnit pobyt, ale cíleně jim bránilo v otužování, aby v případě nočního plavání nepřežili v ledové zátoce. Snímek navíc představuje první filmovou zkušenost Dannyho Glovera, jehož hlas však museli tvůrci v postprodukci předabovat.
Zkušený útěkář s vysokým intelektem
Thriller natočený podle skutečných událostí bere diváky do jedné z nejstřeženějších pevností světa, odkud údajně nebylo možné živým uprchnout. Odsouzený Frank Morris s tváří Clinta Eastwooda má za sebou sérii úspěšných útěků, a proto ho úřady převezou právě na ostrovní vězení Alcatraz. Hned po příjezdu mu bezejmenný ředitel v podání Patricka McGoohana vysvětlí tvrdá pravidla, která omezují život trestanců pouze na práci, mlčení a dvě návštěvy měsíčně. Morris se postupně seznamuje s drsným prostředím a brzy začne se třemi dalšími vězni plánovat detailní cestu na svobodu.
Zatímco skutečnému Franku Morrisovi bylo v době proslulého útěku třicet pět let, Clint Eastwood postavu ztvárnil až ve svých osmačtyřiceti letech. Slavný herec na trestanci oceňoval především jeho intelekt, jelikož Morris měl podle dochovaných vězeňských záznamů inteligenční kvocient 133. Eastwood o svém hrdinovi prohlásil, že kdyby býval dokázal nasměrovat své ambice trochu jiným směrem, mohl v běžném životě dosáhnout velkého úspěchu.
Nepříjemné natáčení a záchrana indiánských nápisů
Natáčení v rozpadajícím se komplexu se pro štáb stalo velmi náročnou zkušeností, protože ve zdevastované pevnosti chybělo topení a filmaři čelili silnému dešti i větru. Studio Paramount Pictures investovalo půl milionu dolarů a natáhlo patnáct mil nových kabelů, aby ostrov znovu napojilo na městskou elektřinu. Tvůrci zároveň nemohli využívat okolní vodu ze zálivu, protože by slaná tekutina rychle zničila drahé kamerové vybavení. Pro natočení úvodní deštivé scény tak musely lodě dovážet obrovské zásoby pitné vody přímo z pevniny.
Velkou překážkou byli také běžní turisté, kteří na památkově chráněný ostrov přijížděli každou půlhodinu a hlučením narušovali klapky. Situaci často uklidňoval sám Clint Eastwood, který návštěvníkům sliboval autogramy výměnou za ticho, i když se produkce nakonec stejně přesunula převážně do nočních hodin. Zvláštní péči si vyžádala výzdoba stěn. Nápisy a malby, které na zdech zanechali původní obyvatelé Ameriky během dřívějších politických protestů, museli tvůrci pečlivě překrýt speciální omyvatelnou barvou, aby historické stopy po skončení práce nepoškodili.
Souboj dvou silných osobností
Režisér Don Siegel prosadil do hlavní role Clinta Eastwooda jako osobní laskavost, aby si sám u studia pojistil režisérské křeslo. Siegel chtěl snímek uvést jako „Siegelův film“, ale Eastwood požadoval natáčení pod záštitou své vlastní produkční společnosti Malpaso a netajil se nechutí k autoritativnímu způsobu řízení. Oba přátelé sice nakonec přistoupili na kompromis a práva si rozdělili, neustálé napětí si ale vybralo daň. Ačkoliv své spory urovnali, Útěk z Alcatrazu se stal jejich pátou a vůbec poslední filmovou spoluprací.
Do role ředitele věznice tvůrci obsadili Patricka McGoohana ještě před podpisem smlouvy s hlavní hvězdou. Když do projektu vstoupil Eastwood, uvažoval o jeho přeobsazení svými dlouholetými kolegy Donaldem Sutherlandem nebo Johnem Vernonem. Brzy si ale uvědomil, že pro vytvoření správného protikladu potřebuje herce, který si od něj dokáže před kamerou i mimo ni udržet skutečný chlad a odstup, a proto McGoohana v roli ponechal.
Skutečné osudy filmových postav
Některé vedlejší postavy přímo vycházejí ze skutečných vězňů, i když scénář jejich osudy mírně upravuje. Trestanec zvaný Doc, který si ve filmu usekne prsty sekerou kvůli zákazu malování, je založen na případu Rufea Persfula. Ten si pětadvacet let před Morrisovým příchodem odsekl čtyři prsty na protest proti tehdejšímu pravidlu absolutního ticha. Filmový zbabělec Charley Butts má předobraz ve vězni Allenu Westovi, kterému se z útěku nepodařilo vycouvat ze strachu, ale jednoduše proto, že neodstranil mříž z ventilační šachty.
Mýtus o žralocích a záhadný dopis
Přeplavání zálivu znesnadňoval mýtus o krvelačných žralocích, i když se v místních vodách vyskytují pouze neškodné druhy živící se na mořském dně. Skutečnou smrtelnou hrozbu představovala desetistupňová voda a silné proudy, přesto úřady oficiálně nikdy nenalezly žádná těla.
V roce 2013 navíc sanfranciská policie obdržela dopis od údajného Johna Anglina, který nabízel dobrovolný nástup do vězení výměnou za lékařskou péči a tvrdil, že jeho společníci zemřeli v letech 2005 a 2008. Vyšetřování FBI nedokázalo tuto stopu potvrdit ani vyvrátit, což nadále posiluje spekulace o tom, že trestanci přežili.
Snímek Útěk z Alcatrazu můžete zhlédnout na Prima MAX ve středu 30. září od 17:40.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
