Česká televize v sobotu odpoledne nasazuje jeden z klenotů tuzemské detektivní školy. Snímek Vrah skrývá tvář z roku 1966 je brilantní ukázkou filmařského řemesla režiséra Petra Schulhoffa. Za ponurou atmosférou a stoickým klidem majora Kalaše se skrývá realita skutečných zločinů, která herce donutila nahlédnout hluboko do lidské temnoty.
Bestie s tváří souseda
Scénář filmu nevznikl jen tak od stolu. Petr Schulhoff se při psaní silně inspiroval případem, který v padesátých letech vyděsil celé Československo. Předlohou pro filmové zločiny se stal Václav Mrázek. Tento sériový vrah, nekrofil a sadista měl na svědomí sedm životů. Jeho řádění na Chomutovsku ukončila až náhoda při vyšetřování krádeží v roce 1957. Kriminalisté u něj doma našli věci obětí i vražednou zbraň.
Mrázek se u soudu choval jako zbabělec. Na kolenou prosil o milost a tvrdil, že netušil o existenci trestu smrti. Spravedlnosti však neunikl a skončil na šibenici v pankrácké věznici. Právě tato zrůdnost a banalita zla posloužily Schulhoffovi k vytvoření tísnivé nálady, která filmem prostupuje od první do poslední minuty. Divák cítí neustálé napětí, aniž by musel vidět potoky krve. Režisér vsadil na psychologii a strach z neznámého.
Učitel z Bartolomějské
Rudolf Hrušínský v roli majora Kalaše předvádí herecký koncert minimalismu. Jeho postava neplýtvá slovy ani gesty. Tento specifický projev nebyl náhodný. Hrušínský měl možnost studovat přímo u zdroje. Jeho předobrazem se stal legendární šéf pražské kriminálky Karel Kalivoda. Tomuto muži přezdívali kolegové „pražský Maigret“ pro jeho bystrý úsudek a moderní metody.
Herec trávil s Kalivodou hodiny v jeho kanceláři v Bartolomějské ulici. Pozoroval ho při výsleších a nasával každou nuanci jeho chování. Od svého mentora převzal nejen klidný, až kožený výraz tváře. Osvojil si i jeho zvyky. Neustále zapálená cigareta a silná černá káva se staly Kalašovými poznávacími znameními. Hrušínský pochopil, že skutečný detektiv nepotřebuje silácká gesta, ale trpělivost a analytický mozek.
Noční můry Radoslava Brzobohatého
Mnohem náročnější přípravu naordinoval režisér Radoslavu Brzobohatému. Ten ztvárnil nadporučíka Vargu a musel se naplno ponořit do policejní práce. Schulhoff vyžadoval absolutní autentičnost. Herec proto vyměnil pohodlí ateliéru za tvrdou realitu noční Prahy.
„Abych získal větší přehled, zajistili mě, že jsem několik nocí trávil s pražskou mordpartou a absolvoval s nimi celé jejich služby a výjezdy,“ popsal svou zkušenost Radoslav Brzobohatý pro Primu.
Setkání se smrtí a násilím v přímém přenosu ho hluboce zasáhlo. Zjistil, že práce kriminalisty vyžaduje silný žaludek a schopnost odstupu, kterou on sám postrádal. „Každý den jezdit k takovým ošklivostem, mrtvolám, otřesným případům, to člověka poznamená. Nedělalo mi to vůbec dobře. Klobouk dolů před kriminalisty, mají můj obdiv. Oni to i v těch nejtěžších chvílích brali úplně v klidu, nechyběl jim nadhled a humor. Já bych tuto práci dělat nemohl,“ přiznal otevřeně Brzobohatý.
Léky výměnou za roli
Ve filmu se objevuje i jedna nečekaná tvář. Roli psychiatra si střihl skutečný lékař Miroslav Plzák. Jeho angažmá nemělo s castingem nic společného. Šlo o svéráznou formu vyrovnání dluhu. Petr Schulhoff byl totiž známý svou šetrností a nerad utrácel peníze, pokud nemusel.
Známý psychiatr celou situaci popsal s humorem sobě vlastním. „Režisér Schulhoff byl můj pacient, léčil se u mě. Obstarával jsem mu ze zahraničí ty nejlepší léky, které tu nebyly k mání, což samozřejmě něco stálo. Ale on byl tak trochu kolenovrt. Než aby mi za to něco zaplatil, tak mě jako protislužbu prostě obsadil do své detektivky,“ uvedl kdysi Miroslav Plzák. Ve filmu tak v podstatě hrál sám sebe a jeho výkon působí naprosto přirozeně.
Tragický konec talentu
Snímek Vrah skrývá tvář nabízí i pohled na jednu vyhaslou hvězdu. Šestnáctiletou postavu Radky, která se stane hlavní svědkyní, ztvárnila Zuzana Ondrouchová. Mladá herečka v té době stála na prahu slibné kariéry. O rok později zazářila v komedii Dívka se třemi velbloudy. Osud jí však vyměřil krutě krátký čas. Zuzana Ondrouchová zemřela v pouhých osmadvaceti letech na leukémii.
Růžičková se zmohla na jedinou větu
Diváci si ji pamatují jako živelnou komičku, která ovládne každou scénu. Ve snímku Vrah skrývá tvář však Helena Růžičková dostala prostor, který by se dal změřit na vteřiny. Tehdy třicetiletá herečka se ve filmu pouze mihne jako jedna z pracovnic na statku.
Její herecký part se smrsknul na jediné souvětí, které pronese směrem ke kolegyním. „Já věděla, že to takhle dopadne,“ zazní z jejích úst ve chvíli, kdy se děj posouvá k tragickému rozuzlení. I taková drobnost ukazuje, že Schulhoff neponechal nic náhodě a i do těch nejmenších rolí obsazoval výrazné typy, které dotvářely tíživou atmosféru venkova.
Pochmurné kulisy lomu Amerika
Režisér potřeboval pro svůj záměr prostředí, které bude korespondovat s temnotou vyšetřovaného případu. Štáb se proto vydal na zámek Hrubý Rohozec u Turnova, který v polovině šedesátých let působil značně zdevastovaným dojmem a skvěle zapadl do vizuální koncepce zmaru a šedi.
Dramatické finále, které diváky čeká v závěru filmu, se natáčelo v lomu Amerika. Tato lokace, dnes turisty vyhledávaná pro svou krásu, zde slouží jako nehostinné místo posledního střetu se zlem. Syrovost exteriérů, oprýskané omítky a blátivé cesty ve filmu fungují jako samostatný prvek, který podtrhuje beznaděj celého pátrání po sadistickém vrahovi.
Diváci si tuto klasiku mohou připomenout dnes ve 14:45 na ČT1, repríza je v plánu v neděli ve 22:00.
Zajímavosti a perličky z natáčení dalších českých i zahraničních filmů či seriálů si můžete přečíst ZDE.
