Film Vražda v Orient expresu patří k naprostým klenotům filmových detektivek. Snímek režiséra Sidneyho Lumeta z roku 1974 s Albertem Finneym v hlavní roli dodnes přitahuje diváky hvězdným obsazením a vybroušeným scénářem. Za vznikem tohoto oblíbeného projektu ale stojí dlouhé přemlouvání autorky knižní předlohy i velmi netradiční podmínky na samotném natáčecím place.
Dlouhé přemlouvání a skutečná tragédie
Spisovatelka Agatha Christie zpočátku odmítala práva k natáčení vůbec prodat. Dřívější pokusy o zfilmování jejích knih ji zklamaly a nechtěla riskovat další nepovedený výsledek. Názor změnila až po osobní přímluvě britského šlechtice a rodinného příbuzného jednoho z producentů. Rozhodnutí nakonec nikdy nelitovala a výsledek si upřímně zamilovala. Slavnostní premiéra v listopadu roku 1974 se stala jejím úplně posledním vystoupením na veřejnosti. Zemřela o čtrnáct měsíců později ve věku čtyřiaosmdesáti let.
Jedinou drobnou výtku měla k vzhledu hlavního hrdiny. Knír detektiva jí připadal málo výrazný. Samotný příběh pak opřela o dvě skutečné události. Zablokování vlaku ve sněhu vychází z reálného incidentu z roku 1929 nedaleko Istanbulu. Detektivní zápletka našla vzor v mediálně sledovaném únosu a úmrtí malého dítěte amerického letce Charlese Lindbergha.
Maskování v sanitce a ukradené jídlo
Roli belgického detektiva získal tehdy sedmatřicetiletý Albert Finney. Tvůrci ho oslovili až jako třetího v pořadí po odmítnutí Aleca Guinnesse a Paula Scofielda. Maskéři museli vynaložit velké úsilí pro vizuální zestárnutí herce o více než dvacet let. Finney v té době navíc po večerech účinkoval v divadle a trpěl velkým nedostatkem spánku. Produkce vymyslela velmi neobvyklý způsob jeho ranní dopravy do studia. Každý den pro něj přijela sanitka a spícího herce v pyžamu opatrně naložila. Během cesty maskéři zahájili základní líčení a zbytek náročné práce dokončili v šatně.
Natáčení občas narušily nečekané logistické potíže. Těsně před klapkou někdo ukradl veškeré luxusní potraviny určené pro restaurační vůz a štáb musel chybějící suroviny nakoupit uprostřed noci přímo v pařížských ulicích. Paradoxně působí i obsazení hlavního vlakového kuchaře. Roli získal George Silver vlastnící v běžném životě síť obyčejných bister s rychlým občerstvením.
Slavné hvězdy na malém prostoru
Režisér Sidney Lumet potřeboval divákům usnadnit orientaci ve velkém množství podezřelých. Vsadil proto na velice známé tváře i u malých okrajových rolí. Smlouvu jako první podepsal Sean Connery a jeho účast okamžitě přilákala další hollywoodská jména. Lauren Bacall nebo Vanessa Redgrave potvrdily svou účast hlavně kvůli možnosti společné práce s takto silnou hereckou sestavou.
O volném čase se pak herci bavili hodně různorodě. Vanessa Redgrave v kantýně horlivě vyprávěla o politice a nabádala ostatní ke vstupu ke komunistům. Kolegové po čase raději požádali produkci o její přesunutí a v klidu poslouchali zábavné historky Johna Gielguda.
Zlatá soška za pět minut
Velké změny se odehrály u obsazení role princezny Dragomiroff. Nabídku odmítla Marlene Dietrich a režisér s ní následně oslovil Ingrid Bergman. Herečka dostala možnost svobodného výběru jakékoliv ženské role. K Lumetovu překvapení si vybrala okrajovou postavu švédské zdravotní sestry. Odehrála tak téměř celý svůj part v jedné jediné dlouhé scéně s detektivem. Musela si však najmout hlasového poradce pro potlačení své dokonalé angličtiny. Úsilí se jí bohatě vyplatilo a za zhruba pětiminutové vystoupení získala Oscara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.
Natáčení finálního rozuzlení případu patřilo k těm vůbec nejnáročnějším fázím celého projektu. Záběry vznikaly v úzkém restauračním voze složeném z originálních muzejních kousků vlakových souprav. Kamery zabíraly scénu z mnoha různých úhlů a štáb musel proces mnohokrát opakovat.
Snímek Vražda v Orient expresu můžete zhlédnout na FILM+ v pátek 3. července od 10:30.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
