Tvůrci thrilleru Vraždy podle Jidáše z roku 1999 původně plánovali natočit úplně jiný snímek, schůzka v losangeleském hotelu ale jejich plány nakonec změnila. Spontánní projekt s Christopherem Lambertem v hlavní roli nakonec doprovází i řada úsměvných přehmatů filmového štábu. Během pátrání tak na americkém nádraží viditelně visí kanadská vlajka a jednomu z detektivů se neustále mění jeho rozjedená kobliha.
Detektiv řeší sérii amputací
Chicagský detektiv John Prudhomme v podání Christophera Lamberta pátrá se svým kolegou Hollingsworthem po sériovém vrahovi. Pachatel svým obětem odřezává končetiny. Plánuje z nich do Velikonoc sestavit Kristovo tělo. Hlavní vyšetřovatel u toho bojuje s manželskou krizí a se vzpomínkami na smrt vlastního syna. Roli jeho parťáka ztvárnil Leland Orser.
Hollingsworth utrží během pátrání střelnou ránu do nohy a lékaři mu ji musí amputovat. Když diváci později vidí pachatelem sestavené tělo, rána po kulce se chybou filmového štábu nachází na opačné končetině, než o kterou parťák přišel.
Náhodný začátek nového natáčení
Christopher Lambert, scenárista Brad Mirman a režisér Russell Mulcahy se sešli k debatě nad jiným scénářem. Nápad na tento příběh je ale natolik pohltil, že původní film opustili a vrhli se rovnou na nové natáčení. Pro Lamberta a Mulcahyho to byla po prvních dvou dílech Highlandera třetí vzájemná spolupráce.
Menší hereckou příležitost přijal slavný režisér David Cronenberg, který se objevil v úloze otce Rousella. Leland Orser si naopak podobný žánr vyzkoušel vícekrát. Ve snímku Sedm hrál oběť, v tomto filmu policistu a o pár měsíců později ztvárnil pachatele v titulu Sběratel kostí.
Odstranění krvavých záběrů kvůli dostupnosti
Režisér Mulcahy musel zkrátit několik scén plných násilí. Tvůrci upravili především sekvenci s uříznutím nohy, aby se v americké distribuci vyhnuli nejpřísnějšímu ratingu a zpřístupnili titul mladšímu publiku. Nesestříhaná verze filmu nevyšla na žádném nosiči.
Distribuce se napříč kontinenty výrazně lišila. Americký trh nasadil titul na podzim roku 1999 rovnou do vysílání kabelové televize a na DVD. Evropa, Asie a Austrálie ho naopak uvedly na velká plátna. Ve Francii přesáhla návštěvnost v kinech hranici 400 tisíc diváků a ve Španělsku přišlo na film téměř 1,2 milionu lidí.
Viditelná kanadská vlajka na americkém nádraží
Děj se odehrává v Chicagu a New Orleans, ale filmaři pracovali z drtivé většiny v kanadském Torontu. To přineslo chybu ve scéně z nádraží. Na nástupišti visí kanadská vlajka a orientační cedule mají anglické i francouzské nápisy.
Diváci mohou v obraze odhalit i další nesrovnalosti. Když sedí oba detektivové na lavičce, Hollingsworth pije kávu a jí koblihu. Sladké pečivo během scény neustále mění svou velikost a druh. Uměle působí také samotný závěr filmu. Pachatel v něm drží miminko, které na starších videokazetách vypadá viditelně jako umělá figurína.
Menší paradox přináší i výrok patologa. Ten komentuje chirurgickou přesnost, s jakou pachatel odstranil ruku, a dodává, že vrah není žádný Jack Rozparovač. Podle obecných spekulací měl přitom skutečný Jack Rozparovač velmi dobré znalosti lidské anatomie a vynikající chirurgické dovednosti.
Ignorování běžných policejních postupů
Filmaři zanechali ve scénáři několik logických trhlin ohledně práce bezpečnostních složek. Zkušený policista Prudhomme si u falešného agenta vůbec neověří jeho průkaz, i když stačilo zavolat na centrálu. Vyšetřovatelé také mohli muže identifikovat podle hlasu pomocí slepého svědka nebo využít otisky prstů z celonárodní databáze.
Další chybu přináší soudní scéna. Soudkyně v ní konstatuje, že zadrženého muže mohou obvinit pouze z vydávání se za federálního agenta a musí ho propustit. V reálném životě by podobný čin znamenal porušení federálního zákona, za který hrozí tvrdý trest, a nikdo by pachatele na svobodu nepropustil.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
