Britská satirická komedie Ztratili jsme Stalina přináší absurdní pohled na události bezprostředně po smrti sovětského diktátora. Režisér Armando Iannucci se rozhodl pro netradiční ztvárnění historických událostí a místo suchého dokumentu stvořil břitkou satiru plnou mocenských bojů a paranoie.
Tvůrci se při psaní scénáře velmi volně inspirovali stejnojmenným francouzským komiksem a do hlavních rolí obsadili přední britské i americké herce. Zvolený přístup vyvolal velký rozruch zejména na východě. Film se tak dočkal oficiálního zákazu v Rusku i několika dalších bývalých sovětských republikách.
Zákaz v Rusku a urážka symbolů
Ruské úřady film tvrdě odsoudily. Pouhé dva dny před plánovanou premiérou zrušily distribuční certifikát. Ministerstvo kultury argumentovalo znesvěcováním historických symbolů a za urážku veteránů z 2. světové války.
K silné kritice se připojil také syn tehdejšího vůdce Nikity Chruščova. Ten celkové vyznění označil za lampu namířenou proti celé tehdejší zemi. Podobně negativně se vyjádřil i skutečný pravnuk Josifa Stalina. Sice film neviděl, ale samotnou myšlenku komedie o svém předkovi odsoudil jako naprosto nelidskou. Menší asijské republiky promítaly dílo pouze ojediněle na speciálních festivalech nebo v pár odvážných kinech.
Britské akcenty a neúplné medaile
Režisér hned od počátku zakázal hercům předstírat ruský přízvuk. Domníval se totiž, že by to rušilo pozornost diváků a omezovalo schopnost přirozené herecké improvizace. Původní Sovětský svaz navíc tvořila obrovská směsice různých národností, a proto každý herec použil zkrátka svůj vlastní rodný dialekt.
Herec Jason Isaacs ztvárnil slavného maršála Žukova s velmi výrazným jorkšírským přízvukem, aby plně zdůraznil jeho přímočarou povahu a tvrdou vojenskou mentalitu. Vzhled maršála filmaři mírně upravili. Jeho uniforma nesla mnohem méně medailí než ve skutečnosti, protože jejich přesný reálný počet připadal tvůrcům na plátně naprosto neuvěřitelný. Herci navíc přidali falešnou jizvu na tváři pro podtržení jeho dlouhé válečné minulosti.
Násilí, letadla a utajená fakta
Snímek volně nakládá s reálnými daty pro zajištění lepší filmové dynamiky. Skutečná manželka prominentního politika Vjačeslava Molotova strávila roky v pracovním táboře na přímý pokyn samotného Stalina a dočkala se propuštění až po jeho smrti. Sám Molotov ale svého vůdce nikdy nekritizoval a nadále mu zachovával plnou loajalitu.
Tvůrci si pohráli s fakty i u tragické havárie letadla s hokejovým národním týmem. Ztráta jedenácti hokejistů sovětského mužstva z roku 1950 se do děje vmáčkla o tři roky později, aby posílila motivaci a stres Stalinova věčně opilého syna Vasilije. O opilecké slávě a nedožité čtyřicítce samotného Stalinova potomka se ve filmu vůbec nepochybuje.
Falešný lékař a smazané fotografie
Další úsměvný detail se ukrývá ve scéně s povoláním náhradních lékařů, protože ty nejlepší nechal režim dříve pro jistotu popravit. Nejmladšího člena nového lékařského týmu si v této chvíli zahrál režisérův vlastní syn Emilio.
Celý film provází téma neustálého strachu z odstranění a přepisování reálné historie. V závěrečných titulcích diváci pozorují retušování nepohodlných osob z oficiálních státních fotografií. Jde o naprosto přesnou připomínku běžné sovětské praxe, kdy komunistický režim nepohodlné lidi prostě vymazával nejen ze svých záznamů, ale i z reálného bytí.
Snímek Ztratili jsme Stalina můžete zhlédnout na FILMBOX+ ONE v pondělí 3. srpna od 22:00.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
