Western Bůh odpouští, já ne! (1967) svedl poprvé dohromady hereckou dvojici, kterou vytvořili Terence Hill a Bud Spencer. Cesta k jejich společnému debutu se ale otevřela až ve chvíli, kdy si původně obsazený herec při hádce se svou partnerkou zlomil nohu. Zajímavý byl i samotný vznik snímku, pro který si tvůrci například vypůjčili italskou lokomotivu z římského depa a zamaskovali ji tak, aby zapadla do westernových kulis.
Zlomená noha a modrooký Franco Nero
Zápletka se točí kolem velkého loupežného přepadení vlaku, při kterém zemřou všichni cestující. Peníze na výplaty si přivlastní obávaný bandita Bill San Antonio (Frank Wolff), přestože je už deset měsíců oficiálně po smrti. Po stopě ukrytých tisíců dolarů se vydává pojišťovací agent Earp (Bud Spencer) i bystrý pistolník Doc (Terence Hill).
S Hillem přitom filmaři na začátku vůbec nepočítali, jeho part měl totiž hrát Peter Martell. „Tento herec nebyl žádný džentlmen a bil svoji dívku. Když ji chtěl jednou večer nakopnout, uhnula mu a on si zlomil nohu o zeď,“ popsal situaci sám Hill. Režisér Giuseppe Colizzi proto musel bleskově sehnat náhradu, a tak do hry vstoupil budoucí modrooký hrdina. „Jeden můj známý, producent, mě hned doporučil. Když mi dá klobouk, že budu vypadat jako modrooký Franco Nero,“ dodal ke svému obsazení Hill.
Svatba v roce natáčení a herec neplavec
Bud Spencer se do sestavy dostal úsměvnou oklikou. Režisér Colizzi zatelefonoval jeho manželce a zeptal se jí, jestli je Carlo pořád tak tlustý. Spencer tehdy vystupoval pod svým občanským jménem Carlo Pedersoli. Snímek nesl původně pracovní název Kočka, pes a liška, z čehož pes připadl právě Spencerovi a hbitou kočku získal Hill. S Hillem se objevili už v historickém dramatu Annibale (1959), ale neměli tam jedinou společnou scénu.
Natáčení pod andaluským sluncem a v římských ateliérech přineslo Hillovi štěstí v soukromém životě. Přímo v roce 1967, kdy film vznikal, se totiž oženil s Lori Zwicklbauer. Fanoušci na ČSFD si pak u jeho postavy Cata Stevense všimli úsměvného detailu: ten sice v ději tvrdí, že neumí plavat, podle diváků však herec ve skutečnosti plavat umí.
Italské vlaky a miliony lir
Přestože děj diváky zavádí na americký divoký západ, úvodní scény s parním vlakem vznikaly v italském regionu Lazio, konkrétně na dnes už zrušené trati mezi stanicemi Barbarano Romano-Vejano a Blera. Právě do Blery přijíždí filmový vlak plný mrtvých pasažérů. Tvůrci si vypůjčili skutečnou italskou lokomotivu z římského depa Trastevere a zamaskovali ji, aby zapadla do westernových kulis.
Film v kinech zaznamenal ohromný úspěch. V italské sezoně 1967 až 1968 se stal čtvrtým nejvýdělečnějším snímkem, když na vstupném utržil přes dvě miliardy lir. Odstartoval tak populární trilogii, na kterou režisér Colizzi v dalších letech navázal snímky I quattro dell’Ave Maria a La collina degli stivali.
Cenzura, německé komedie a hudební zmatek
Kvůli syrovosti a násilí se western potýkal s cenzurou. Ve Finsku dostal přístupnost až od osmnácti let a Švédové hranici posunuli na patnáct let. V západním Německu prošel film opravdu divokým vývojem a diváci ho postupně znali pod třemi různými názvy. Když se na tamní trh vracel v roce 1981, distributor ho raději znovu předaboval do komediální roviny a prostříhal násilné scény. Spoléhal na to, že publikum už od ústřední dvojice očekává hlavně odlehčenou zábavu.
Zmatek dodnes panuje kolem autora hudby. Italské zdroje uvádějí, že ji složil Carlo Rustichelli pod pseudonymem Ángel Oliver Pina, podle databáze IMDb je však Pina skutečný španělský skladatel.
Filmové chyby
Pozorní diváci zachytili na obrazovce několik nejasností, které tvůrcům unikly ve střižně. Hned na začátku filmu si jeden kluk hraje s plastovým míčkem, což v době divokého západu představuje anachronismus. Ve scéně, kdy do stanice dorazí vlak s pobitými pasažéry, jeden z údajně mrtvých cestujících viditelně otevře ústa.
Problémy měli filmaři i se zbraněmi. Když si bandita Bud (José Manuel Martín) vynucuje pozornost v krčmě výstřelem do stolu, předchozí detailní záběr prozradí, že v otáčejícím se bubínku jeho revolveru nejsou žádné náboje. Stejně prázdnou zbraň má v ruce i u vykopávání zlata. Během závěrečné přestřelky navíc hoří zápalná šňůra nekonzistentně. Přestože uplynula delší doba od zapálení, dálkový záběr za Hillova záda odhalí, že plamen přeskočil teprve na začátek doutnáku.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Viděli jste western Bůh odpouští, já ne!?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
