Historická veselohra Cech panen kutnohorských patří k nejznámějším dílům předválečné kinematografie. Režisér Otakar Vávra představil v roce 1938 výpravný příběh o bouřlivém rytíři, který se zastává chudých havířů. Hlavní roli v kostýmním snímku ztělesnil herec Zdeněk Štěpánek. Nákladný projekt tehdy posílil národní sebevědomí a dodnes přitahuje pozornost propracovanou výpravou i zajímavým zákulisím.
Zrození rytíře po nocích
Myšlenka na natočení dobové fresky vznikla při práci na jiném Vávrově projektu. Zdeněk Štěpánek si tehdy vzpomněl na postavu rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Historická osobnost herce naprosto fascinovala a okamžitě se ponořil do studia archivních materiálů. Přečetl všechny dostupné texty včetně Dačického vlastních spisů a prostudoval toho tolik, že by získané materiály vydaly na obsáhlou knihu. První verzi scénáře pak nadšený herec sepisoval převážně v noci a hotový text brzy předal režisérovi k vytvoření technického scénáře.
Filmové pojetí vykresluje hlavního hrdinu jako bodrého milovníka života s ostrým jazykem. Skutečný rytíř měl však podle dochovaných pramenů mnohem temnější povahu. V mládí proslul jako výtržník a postrach měšťanů a zúčastnil se krčmové rvačky, při níž usmrtil šlechtice Felixe Novohradského z Kolovrat. Za tento čin skončil ve vězení a soudní spory se táhly několik let. Zároveň po sobě zanechal cenné paměti plné satiry a popisu tehdejších mravů. Na rozdíl od filmového příběhu žil tento bouřlivák na sklonku života ve velmi tíživé finanční situaci.
Rychlé natáčení a cenné rady
Vedení produkce vyčlenilo na výrobu historického snímku velmi velkorysý rozpočet. Otakar Vávra si plně uvědomoval vysoké ceny za pronájem filmových ateliérů a rozhodl se pro maximální úsporu času. Celý výpravný projekt se mu podařilo natočit v rekordním čase devatenácti dnů a povedlo se mu tak výrazně snížit celkové náklady na výrobu. Na place se přitom sešla početná skupina předních herců. Před kamerou se objevili Ladislav Pešek, Václav Vydra starší, Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová nebo Adina Mandlová.
Režisér neponechal nic náhodě a pečlivě se připravoval v archivech. Podobu kulis a rekvizit pak konzultoval s odborníky na renesanční architekturu a tehdejší dobu. Vizuální inspiraci pro své dílo našel ve francouzském filmu La Kermesse héroïque a pro scénu velkolepého šermířského souboje si zase vypůjčil motivy z románu Alexandra Dumase staršího O korunu a lásku. Při vytváření autentické atmosféry pomohlo i samotné herecké nasazení. Zdeňka Štěpánka touha po dokonalosti dovedla až k návštěvám žijících potomků slavného rodu na Malé Straně.
Tajemství názvu
Spojení použité v samotném názvu snímku mělo v minulosti velmi specifický význam. Cech panen kutnohorských fungoval jako Dačického osobní soupis dívek a žen ochotných trávit s ním intimní chvíle. V samotném filmu se proplétá skutečná historie s divadelní předlohou Paní mincmistrová, podle níž se události odehrávají v roce 1611. Děj filmu naopak pracuje s letopočtem 1590. Během samotného natáčení se na place událo zajímavé rodinné setkání – na vznik filmu se přijeli osobně podívat bratři Hugo a Mikuláš z rodu Dačických.
Divácký zájem o příběh z rudolfinské Kutné Hory trhal rekordy a v pražských kinech se film promítal celý měsíc v kuse. Po příchodu nacistů však úřady promítání snímku zakázaly. Když se komedie v roce 1952 vrátila na plátna, přišly se na ni podívat dva miliony lidí. Obliba zpracovaného tématu se brzy přenesla i na divadelní prkna. Vedení Národního divadla nechalo podle úspěšného filmu nastudovat stejnojmennou divadelní inscenaci a mnozí herci z filmového obsazení si tak své oblíbené historické role zopakovali rovnou před živým publikem.
Snímek Cech panen kutnohorských můžete zhlédnout na ČT1 v sobotu 19. září od 14:05.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
