Tragikomedie Dobří holubi se vracejí patří ke klenotům domácí kinematografie konce 80. let. Hlavní postavu svérázného topiče Miloše Lexy v ní ztvárnil Milan Kňažko a svedl tak drsný boj s démony v prostředí protialkoholní léčebny. Režisér Dušan Klein do snímku obsadil tehdejší hereckou elitu a vytvořil prostor pro silné momenty plné lidskosti i hořkosti. Samotná tvorba příběhu podle knihy Ladislava Pecháčka přinesla situace, které by snadno obstály jako napínavý filmový námět.
Potíže s dýcháním a amatérská kamera
Vladimír Menšík během vzniku filmu už zápasil s vážnými zdravotními problémy. Silné astma ho nutilo pečlivě zvažovat každou scénu. Dlouho odmítal točit pasáž s poletujícím peřím a Klein musel vynaložit veškeré přesvědčovací schopnosti, aby ho k výkonu přemluvil.
Kvůli zhoršujícímu se stavu si Menšík musel pravidelně píchat injekce. Bydlel tehdy s Mariánem Labudou v hotelu v nedalekém Humpolci. Kolega mu každý den pomáhal na těle hledat místa, kam by se dala jehla ještě vůbec aplikovat.
Navzdory velkým bolestem Menšík o pauzách bavil štáb svými historkami. Milan Kňažko si jeho vyprávění zkoušel nahrávat na soukromou videokameru a vytvořil ojedinělý čtyřicetiminutový amatérský záznam. Menšík tehdy s natáčením souhlasil pod přísnou podmínkou absolutního utajení materiálu před veřejností. Kňažko slib dodržel a vzácnou kazetu po Menšíkově smrti odeslal přímo jeho rodině.
Skuteční pacienti i temná minulost lokací
Pro velkou část účastníků mělo prostředí před kamerou nádech osobní reality. Kňažko se ve snímku objevuje jako topič pražského Národního divadla. V mládí si přitom velmi podobnou pozicí sám prošel. Po neúspěšných přijímacích zkouškách na vysokou školu nějaký čas pracoval jako kulisák ve slovenské první scéně.
Autenticitu sanatoria podpořilo angažování skutečných pacientů z želivské protialkoholní léčebny do rolí komparzistů. Přímo v prostorách tohoto kláštera probíhaly hlavní práce a místo ukrývalo pohnutou historii. V padesátých letech areál fungoval jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky. Samotnou budovu proslulé záchytky pak zastoupila Městská knihovna Humpolec.
Před kamerou se sešla také známá herecká rodina. Rudolf Hrušínský, který ve filmu ztvárnil roli ošetřovatele Masáka, se v příběhu objevil společně se svým synem Rudolfem Hrušínským mladším.
Miroslav Macháček dovedl na place navíc čerpat z vlastní nepříjemné zkušenosti. Na podobném oddělení strávil v sedmdesátých letech nějaký čas jako pacient. Své úplně první herecké krůčky si v komparzu naopak zkoušela Aňa Geislerová. Drobnou roličku hned napoprvé pokazila, když omylem vrazila přímo do Kňažka a Menšíka.
Cenzura scénáře a odmítnutá role
Tvůrci před samotnou klapkou řešili komplikace s obsazením i úpravou textu. Hlavní ženskou postavu operní zpěvačky Soni Landové měla původně ztvárnit Petra Janů. Populární zpěvačka nabídku rezolutně smetla ze stolu. Roli nakonec převzala polská herečka Alicja Jachiewicz. Její dialogy v českém znění dokonale obstarala Zlata Adamovská.
Filmaři ovšem museli oželet kus původního scénáře. V něm se objevovaly Lexovy detailní vzpomínky na strýce, kterého měl hrát Petr Čepek jako muže vězněného po únorovém převratu z politických důvodů. Schvalovací komise celou dějovou linku naprosto vyškrtla. Z původního materiálu ovšem zůstalo hlavní poselství celého vyprávění.
„Z hrdiny v závěru hovoří vnitřní hlas, touha žít, nepoddat se ničemu, nezůstat v zajetí, nebýt manipulovaný alkoholem ani lidmi,“ popsal myšlenku snímku v dobovém rozhovoru Klein. Sám název úspěšné tragikomedie ostatně odkazuje na letité rčení chovatelů ptactva, podle kterých se ti dobří a správní jedinci vždy neomylně vracejí do svých domovů.
Snímek vysílá Film+ 07.06.2026 20:00, repríza Film+ 08.06.2026 01:45.
