Poetický snímek Zlatí úhoři od režiséra Karla Kachyni provázely nečekané komplikace už od prvních natáčecích dnů. Tvůrci do role malého Prdelky původně vybrali úplně jiného chlapce, ale zasáhla vyšší politická moc a před kameru musel narychlo nastoupit desetiletý Martin Mikuláš. Náhlá změna obsazení přitom pro filmaře představovala jen začátek ústupků. Během vzniku oceňovaného díla se štáb potýkal s ledovou vodou Berounky a nemocný Vladimír Menšík bojoval s velkými fyzickými bolestmi.
Politický zásah do hereckého obsazení
Tvůrci měli původně pro hlavní dětskou postavu vybraného někoho jiného. Roli dostal osmiletý Martin Benda a štáb s ním dokonce natočil několik úvodních záběrů. Jeho otec Václav Benda ale v té době aktivně vystupoval proti komunistickému režimu. Straničtí funkcionáři takové jméno v titulcích nedovolili a nařídili okamžitou výměnu herce.
Kostýmy s našitou jmenovkou Benda tak nakonec oblékl právě Mikuláš. Filmaři ho objevili ve škole v době, kdy už klapka dávno odstartovala první natáčecí dny. Všechno nabralo velmi rychlý spád. Po úspěšném konkurzu a kamerových zkouškách stál do čtrnácti dnů před objektivem a učil se za pochodu dlouhé texty. Ačkoliv se scénář učil docela těžce, na samotný pobyt před kamerou pamatuje s úsměvem.
Kontrasty hvězdných velikánů a skrytá bolest
Na place se chlapec potkával s mimořádnými osobnostmi českého filmu. Vladimír Menšík dorazil na natáčení s podlomeným zdravím a ruku měl od pravidelných injekcí rozpíchanou jako cedník. „Vladimír Menšík byl jako sopka,“ uvedl někdejší dětský herec v rozhovoru pro iDnes.cz.
Kolem energického baviče se neustále ozývaly salvy smíchu a svými historkami dokázal rozptýlit všechny přítomné. Rudolf Hrušínský naopak působil jako velmi klidný introvert. Mezi jednotlivými záběry pravidelně mastil karty a se svými kolegy hrál oblíbenou hru darda. Před kamerou i mimo ni představoval pro dětského kolegu spíše laskavého dědečka. Oba zkušení herci měli navíc k rybaření blízko i ve skutečném životě. Na jejich přesných pohybech s prutem se okamžitě projevila dlouholetá praxe.
Odmítnutá náhradnice a dublér pro nebezpečný skok
Pozornost na sebe strhla také Eliška Balzerová. Režisér jí pro známou koupací scénu nabídl bezpečný záskok. Připravená náhradnice ale byla podstatně menší a silnější postavy. Herečka tuto možnost razantně zamítla a rozhodla se do vody vstoupit sama. Její odvaha ihned upoutala zraky velké části přítomného štábu.
Zastoupení profesionálem naopak využil Radoslav Brzobohatý pro roli Rozvědčíka. Jeho riskantní skok ze starého železného mostu obstaral kaskadér. Akrobatický pád do řeky se natáčel dokonce nadvakrát. Komparzisté v uniformách wehrmachtu zase pocházeli z vojenské letecké školy v Liberci a před ostrou klapkou se urychleně učili správně reagovat na německé povely.
Říjnové koupání a ztracený hlas
Natáčení u vody přineslo krušné chvíle samotnému Mikulášovi. Dramaticky vyhlížející moment, kdy postava tatínka posílá syna do hluboké vody, vznikal v chladném podzimu. Tvůrci museli původní letní záběry z Berounky přetáčet v říjnu a chlapec se potýkal s velmi nepříjemnou zimou. Ve filmu navíc nakonec nezazněl jeho vlastní hlas. Kvůli spálové angíně strávil období postsynchronů v nemocnici a musel ho předabovat někdo úplně jiný. Přes všechny náročné okamžiky snímek uspěl i v zahraničí a odvezl si hlavní cenu z mezinárodního televizního festivalu Prix Italia.
Za první honorář rovnou na sjezdovku
Práce před kamerou vynesla mladému talentu finanční odměnu 5 400 korun. Peníze padly na vytoužené juniorské závodní lyže. U herectví Mikuláš nezůstal a o umělecké konzervatoři vůbec neuvažoval. Zlom v jeho profesní dráze přinesla revoluce. Znalost angličtiny ho zavedla k tlumočení pro zahraniční novináře. Později spoluzaložil úspěšnou reklamní agenturu a dnes se pohybuje v oblasti informačních technologií.
Televizní film Zlatí úhoři vysílá ČT1 8. května ve 14:35.
