David Suchet obětoval postavě pedantského detektiva obrovskou část svého profesního života. Televizní Hercule Poirot si získal diváky po celém světě svou dokonalou elegancí a vybranými způsoby. Během natáčení se odehrávala spousta úsměvných situací spojených s maskováním a rekvizitami. Představitel hlavní role navíc pro naprostou autentičnost neváhal podstoupit drastickou fyzickou proměnu.
Život v cizí kůži a hromada knih
Představitel hlavní role bral hereckou přípravu naprosto vážně a před začátkem prvního natáčení přečetl všechny knihy o belgickém vyšetřovateli. Znal tak každý detail chování své postavy a doma se běžně oblékal do charakteristického obleku. S rodinou komunikoval s typickým přízvukem, aby se do nového charakteru co nejvíce vžil. Na place pak ze své role nevystupoval ani v momentech čekání na další záběr.
Zpočátku si Suchet nechával zkracovat vlasy na temeni hlavy a napodoboval tak detektivovu postupující plešatost. Televizní diváci ho znají výhradně jako puntičkářského vyšetřovatele, on sám je přitom v Anglii velmi uznávaným muzikantem. Zvládá hru na několik hudebních nástrojů a exceluje především na klarinet a bubny.
Drobné triky kameramanů
Produkce musela často improvizovat s omezeným množstvím historických rekvizit. Pozorný divák si může všimnout opakujících se pouličních scén s naprosto stejnými auty červené a modré barvy. Štáb měl totiž k dispozici jen velmi úzký výběr dobových vozidel a musel s nimi šetřit. Běžně se stávalo, že filmaři chytře maskovali moderní vybavení budov a kulaté vypínače světel zakrývali odpovídajícími panely.
Celý děj oblíbeného televizního formátu se převážně odehrává ve 30. letech minulého století. Tvůrci si ale občas neuhlídali přesnou historickou časovou osu. Vyšetřovatelův byt se nachází v londýnském komplexu Florin Court, který stavbaři dokončili až v roce 1936. V jedné z úvodních epizod přitom postavy otevřeně zmiňují letopočet 1935.
Zvláštnost panuje i v samotném věku hlavní postavy, která opustila belgickou policii kolem roku 1904 ve věku šedesáti let. Kdyby vyšetřovatel stárnul podle reálného času, v posledních dílech by mu muselo být sto třicet let. Podobných odchylek od reality se dočkal i populární inspektor Japp, kterého tvůrci přidali do spousty případů navíc oproti knižním textům.
Rodinné vazby a slavný dům
Do seriálového světa zasáhli i skuteční příbuzní herců a zvířecí hvězdy s cizí identitou. V epizodě Nástrahy zubařského křesla se na obrazovce na malý okamžik objevila Suchetova dcera Katherine. Známý televizní pes a věrný společník foxteriér Bob se ve skutečnosti jmenoval Snubby. Tvůrci postupně upravovali charaktery ženských hrdinek pro větší sympatie u televizního publika a dělali je odvážnější.
Závěr celého seriálu se natáčel v devonském sídle Greenway. Tento malebný dům patřil přímo autorce knižní předlohy Agathě Christie a dodal posledním epizodám výjimečnou atmosféru. V úplně poslední fázi natáčení filmaři zvažovali obsazení celého starého týmu do epizody Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota, avšak z finančních důvodů museli od původního plánu upustit.
Drastická dieta a suvenýry na památku
Závěrečná epizoda Opona si vyžádala velmi náročnou fyzickou přípravu. Suchet musel kvůli ztvárnění stárnoucího a nemocného muže držet celých devět měsíců přísnou dietu. Vůbec poprvé tak neměl pod oblekem své pověstné vycpávky dodávající jinak potřebnou zavalitost. Toto natáčení proběhlo záměrně dříve, aby se herec nemusel na úplný konec s rolí loučit smutnou scénou úmrtí.
Po padnutí úplně poslední klapky radostnější epizody Hra na vraždu si sbalil několik vzpomínkových předmětů. Domů si vzal typický falešný knír, onen charakteristický vycpaný oblek a detektivův prsten.
Záhada v oblacích a tepající mrtvola
Belgický detektiv si v epizodě Smrt v oblacích z roku 1992 dopřává zasloužený odpočinek v Paříži. Navštíví mimo jiné slavný tenisový turnaj na kurtech Roland Garros. Finálový zápas mezi Fredem Perrym a Gottfriedem von Crammem se skutečně odehrál v roce 1935. Spisovatelka tuto událost v knize vůbec nezmínila a tvůrci seriálu si ji do scénáře přidali pro oživení děje. Návrat do Londýna se ovšem změní v noční můru. Hercule Poirot trpí panickým strachem z létání a situaci mu zkomplikuje nález mrtvé cestující. Vraždící nástroj představuje drobná otrávená šipka zabodnutá přímo do krku oběti.
Pozorní diváci objevili v tomto díle hned několik úsměvných nesrovnalostí. Filmaři posadili zúčastněné do stroje Douglas C47B Dakota 4. Tento typ letadla se ale začal sériově vyrábět až v roce 1936. V původní literární předloze postavy cestovaly strojem Handley Page HP42. Úplně největší chybu však tvůrci přehlédli přímo na těle zavražděné dámy. Když se k ní vyšetřovatel nakloní a detailně zkoumá drobnou ranku na krku, herečce naprosto zřetelně pulzuje krční tepna. Tento napínavý případ plný drobných hereckých i historických omylů vysílá Česká televize v sobotu 19. září v 15:40 na programu ČT1, každou sobotu pak uvádí další epizodu.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
