Historický velkofilm Jan Žižka sice přitáhl do českých reálií jména z Hollywoodu, samotné natáčení ale občas působilo napínavěji než scénář. Zatímco na plátně vzduchem létají šípy, v zákulisí museli filmaři narychlo shánět hlavní hrdinku přes videohovor a vysvětlovat slavnému německému herci, že je na roli vojevůdce zkrátka moc starý. Nejdražší tuzemský snímek spolykal půl miliardy korun a nechal za sebou stopy v podobě poničených lomů i překvapivých historek, o kterých diváci u obrazovek většinou nemají tušení.
Casting přes Skype i zákaz oblíbeného jídla
Cesta k mezinárodnímu obsazení byla plná zajímavých momentů a rychlých rozhodnutí. Herečka Sophie Lowe, která ztvárnila roli Kateřiny, se o své příležitosti dozvěděla teprve týden před oficiální tiskovou konferencí. Režisér Jákl ji kontaktoval přes Skype a po přečtení scénáře jí oznámil, že ji potřebuje v Praze už za několik dní. Podobně přímočará byla i jednání s hvězdným Tilem Schweigerem. Ten měl původně velký zájem o hlavní roli samotného Žižky, ale tvůrci mu museli upřímně sdělit, že je na ni už příliš starý. Nakonec přijal roli Rožmberka a uvolnil místo Benu Fosterovi.
Foster bral svou přípravu na českého hrdinu velmi vážně a musel se vypořádat s řadou omezení. Kvůli náročným tréninkům se musel vzdát thajského jídla, které nadevše miluje, a přiznal, že to pro něj byla velká zkouška vůle. O životě Jana Žižky přitom před obdržením scénáře nevěděl vůbec nic. Na place se ale musel ohánět mimo jiné i dýkou daggenbrecher, která je sice ve filmu vizuálně působivá, ale historicky se v českých zemích objevila až o dvě století později.
Historické omyly a legendy o lidské kůži
Snímek pracuje s historií velmi volně a tvůrci se nebáli určité umělecké licence. Například označení Žižka nebylo v té době příjmením, ale pouhou přezdívkou. Ve středověké češtině toto slovo označovalo člověka se zrakovým postižením nebo přímo slepce. Je tedy nesmyslné, že ve filmu se tak říká i Žižkovu synovci, který měl obě oči v pořádku. Sám vojevůdce pravděpodobně přišel o levé oko už v dětství kolem dvanácti let po ráně sečnou zbraní. V tomto bodě je film přesnější než známá socha na pražském Vítkově, která ho zobrazuje se zavázaným pravým okem.
V souvislosti s Janem Žižkou se v textu objevuje i děsivá legenda o jeho posledním přání. „Moji kůži použijte na blány bubnů za českou věc,“ zní citát připisovaný umírajícímu veliteli, který chtěl nahánět strach nepřátelům i po své smrti. Tento buben prý později ukořistil Bedřich II. v prusko-rakouské válce. Ve filmu pro oživení atmosféry zaznívá také husitská hymna Ktož jsú boží bojovníci. Píseň zůstala v původním staročeském znění i v mezinárodní verzi, protože její dunivý rytmus je pro vyznění bojových scén klíčový.
Krvavé skvrny v lomu Amerika
Natáčení probíhalo na ikonických českých místech jako jsou hrady Křivoklát, Zvíkov nebo Točník. Filmaři využili i lom Amerika, kde po natáčení bitev zůstala na skalách velká rudá skvrna. Práce v terénu ale nebyla vždy bezproblémová. V lomu U Chlumu musely buldozery upravit ráz krajiny pro příjezd desítek vozů a stovek lidí, což vyvolalo kritiku kvůli zásahům do přírody. Pro zajímavost lze uvést, že část kostýmů a zbraní pochází z legendární Vávrovy trilogie z padesátých let. Staré oděvy za tu dobu získaly přirozenou patinu, což režisér Petr Jákl kvitoval jako velkou výhodu.
V drobných rolích se v článku objeví i známé tváře, které by divák možná nečekal. Mihne se zde herní designér Daniel Vávra, moderátor a sportovec Roman Šebrle nebo režisérova manželka Romana. Samotný Petr Jákl se pak skryl přímo do závěrečné scény mezi vzbouřence na voze.
Pokud si chcete tento velkofilm připomenout, Prima MAX ho vysílá 24. dubna ve 20:00. Pro ty, kteří páteční večer nestihnou, je připravena repríza na hlavní stanici Prima o den později ve 22:00.
