Komedie Marečku, podejte mi pero! spolehlivě baví diváky u televizních obrazovek už dlouhé desítky let. Za oblíbenými scénami z večerní průmyslovky se ovšem odehrávaly docela jiné příběhy, než jaké známe z televizního vysílání. Během vzniku populárního snímku si herci prošli tajným natáčením za zády partnera, kuriózním vyjednáváním s tehdejšími cenzory i velmi křehkým pokusem o urovnání jednoho rodinného sporu.
Rodinná tragédie a konec naděje na usmíření
Scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak napsali role otce a syna Kroupových přímo na tělo Jiřímu Sovákovi a jeho synovi. Jiří Schmitzer tehdy neměl ke svému otci blízko a společná práce měla jejich chladný vztah napravit.
Během natáčení se k sobě oba herci skutečně začali přibližovat a zdálo se, že k sobě opět najdou cestu. Slibně se rozvíjející usmíření ale definitivně zhatila tragická událost, která se stala v roce premiéry. Schmitzer po jednom z divadelních představení usedl za volant pod vlivem alkoholu a způsobil autonehodu, při níž zemřel chodec. Sovák synovi toto selhání nikdy neodpustil a jejich vztah zůstal navždy na bodu mrazu.
Utajená role Ivy Janžurové a boj o místo
Zcela odlišné starosti řešila během natáčení Iva Janžurová, která ztvárnila excentrickou paní Týfovou. Její životní partner Stanislav Remunda nechtěl, aby brala další role v bláznivých komediích, a tak před ním účast na projektu tajila. Vzhled a mluvu své postavy upravila natolik výrazně, že ji partner při společné návštěvě kina vůbec nepoznal. „Teprve při závěrečných titulcích zjistil, že ve filmu hraju,“ vzpomínala později se smíchem Janžurová.
Svůj boj o místo před kamerou svedl také František Filipovský. Původně toužil hrát jednoho ze studentů, ale tvůrci ho odmítli s tím, že je na takovou roli příliš starý. Herec se však nevzdal, nechal si vystavit oficiální potvrzení od lékaře o svém vynikajícím zdravotním stavu a roli učitele Lapáčka si doslova vybojoval.
Zákaz prezidentského portrétu a reálné vzory
Do podoby filmu výrazně zasáhla také tehdejší cenzura a politická nařízení. V učebně večerní školy nesměl viset portrét tehdejšího prezidenta, jak bylo v té době běžné. Stranické vedení rozhodlo, že by přítomnost nejvyššího pohlavára v komediálních scénách snižovala jeho důstojnost, a v lavicích tak nad studenty bdí Jan Amos Komenský.
Většina postav má navíc reálné předobrazy z učitelské praxe obou scenáristů. Předobrazem otravného Hujera byl skutečný student z večerní školy, na jehož třídní schůzky dorazilo celé příbuzenstvo. Legendární Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, zase vznikl podle chlapce, který se sice zapsal do třídy, ale spolužáci ho nikdy neviděli.
Debut dětské hvězdy a televizní návrat
Natáčení provázely i náhlé změny v obsazení, které daly příležitost novým talentům. Roli malého žáka Matuly měl původně hrát jiný chlapec, který ale těsně před začátkem prací vážně nastydl. Barrandovský rekvizitář tehdy nabídl svého synovce Tomáše Holého, pro kterého se tato drobná role stala filmovým debutem. Svým přirozeným projevem a neustálým bavením štábu během pauz si okamžitě získal srdce všech přítomných.
Skutečný původ cizokrajných replik
Ve filmu zazní několik dnes již zlidovělých hlášek. Tlumočník v podání Jaroslava Vozába mluví s rumunskou delegací plynule a přesvědčivě. Herec rumunsky ve skutečnosti neuměl a nabifloval se jen přesně dané fráze. Závěrečný pozdrav z úst Jiřího Sováka v podobě slov metelesku blesku pak o mnoho let později málem skončil u soudu. Před mimořádnými volbami v roce 2013 použilo jedno politické uskupení rým odvozený právě z této repliky pro svou kampaň. Zdeněk Svěrák zvažoval žalobu na ochranu autorských práv. Zástupci strany se omluvili a ještě před soudní dohrou poslali na účet Centra Paraple 30 tisíc korun. Samotná slova metelescu a blescu mimochodem představují reálná stará rumunská příjmení.
Ranní bohoslužby a opravdová továrna
Režisér Oldřich Lipský kladl důraz na autentické prostředí. Tovární scény vznikaly ve strojírenských provozech v Roudnici nad Labem a také v pražských skladech ČKD. Úsměvná narážka na barvení všech zemědělských strojů na zeleno vycházela z tehdejší běžné praxe a inkriminovaná barevná jáma v podniku skutečně existovala.
Školní pasáže filmaři přesunuli do pražské budovy v Dušní ulici a štáb tam pracoval během pololetních prázdnin. Herci měli nástup na plac přesně v osm hodin ráno. Josef Kemr v roli zmateného Plhy měl trvale povolený příchod o půl deváté. Každé ráno totiž chodil nejprve do kostela na mši.
Film Marečku, podejte mi pero vysílá stanice Nova 14. června ve 14:05, případně v repríze na Nova Cinema 15. června od 16:25.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
