Komedie Monty Python a Svatý Grál dnes patří k naprosté klasice britského humoru. Její samotné natáčení ale připomínalo spíše boj o přežití plný absurdních situací. Tvůrcům chyběly peníze na skutečné koně, umělá krev z chlupatých zvířecích herců nešla smýt a o finanční záchranu celého projektu se museli postarat slavní rockoví muzikanti.
Kokosy místo koní a peníze od Pink Floyd
Skupina britských komiků neměla v polovině sedmdesátých let na natáčení svého autorského snímku dostatek prostředků. Původní rozpočet činil zhruba 175 tisíc liber a produkce musela šetřit na každém kroku. Členové kapely Pink Floyd patřili tehdy k velkým fanouškům uskupení a část zisků ze svého alba The Dark Side of the Moon věnovali právě na vznik tohoto titulu. Přidali se k nim také muzikanti z Led Zeppelin a Genesis.
Získané peníze ovšem stále nestačily na pokrytí všech nákladů spojených s realizací historického eposu. Scénář od začátku počítal s využitím skutečných zvířat. Na koně pro hlavní představitele už nezbyly žádné finance. Herci proto museli po celou dobu předstírat jízdu v mírném poklusu. Legendární zvuk koňských kopyt vytvářeli filmaři přímo na place pomocí půlek kokosových ořechů podle starého rozhlasového triku.
Zima ve Skotsku a boj se závislostí
Většina exteriérů vznikala ve Skotsku za velmi nepříznivého počasí. Graham Chapman jako představitel krále Artuše nosil opravdovou kroužkovou zbroj o váze dvanácti kilogramů. Ostatní herci oblékali pouze pletenou vlnu nastříkanou barvou imitující skutečný kov. Během dlouhých dnů v dešti herci vytrvale trpěli zimou a do hotelu se vraceli promrzlí na kost.
Graham Chapman v té době navíc silně pil. Tento problém se naplno projevil před natáčením scény u propasti. Zástupci štábu na místo nepřivezli žádný alkohol a nejbližší město bylo příliš daleko. Herec dostal delirium tremens a kvůli silnému třesu nebyl schopen udělat krok. Záběr na mostě za něj musel odehrát asistent režie Gerry Harrison. „Šlo o nejmizernější natáčecí zážitek v mém životě,“ svěřil se herec John Cleese v rozhovoru pro stanici BBC s odkazem na neustálý déšť a fakt, že štáb vlastnil všehovšudy tři deštníky.
Nevypratelný králík a strach na útesu
Pro scénu s útočícím monstrem tvůrci využili skutečného bílého králíka. Zvíře patřilo místní chovatelce a štáb ho pro potřeby krvavých záběrů pomazal červenou barvou. Produkce předpokládala snadné umytí tekutiny hned po padnutí klapky. Barva však na srsti zaschla a nešla dolů. Členové produkce se pokoušeli králíka zoufale vydrhnout dříve, než na obarvenou srst majitelka přijde.
Další nepříjemné komplikace nastaly při práci s Johnem Cleesem v roli čaroděje. Své dialogy přednášel na vrcholku reálného skalního útesu se strmými srázy po obou stranách. Silný vítr ho neustále ohrožoval a komik se mezi jednotlivými záběry musel ze strachu krčit k zemi. Veškeré souboje včetně potyčky Černého a Zeleného rytíře pak John Cleese a Terry Gilliam odehráli bez pomoci zkušených kaskadérů. Během osekávání končetin Černého rytíře štáb posléze využil místního jednonohého stříbrotepce.
Omezená nahota a nadšení Elvise Presleyho
Text scénáře původně obsahoval i mnohem pikantnější pasáže. Pro sekvenci na hradě plném svůdných žen režiséři plánovali najmout zcela obnažené herečky. Kostýmní výtvarnice Hazel Pethig je od tohoto nápadu však odradila a účinkující dívky oblékly dobové noční košile.
Do role obviněné čarodějnice obsadila produkce herečku Connie Booth, tehdejší manželku Johna Cleese. Kvůli chybějícím financím ztvárnil herecký kolega Michael Palin dvanáct různých postav. Snímek si po svém uvedení do kin našel cestu k mnoha populárním osobnostem a brzy získal kultovní status. K jeho obdivovatelům patřil zpěvák Elvis Presley. Ve svém sídle na Floridě si film pustil padesátkrát a s oblibou opakoval hlášku o pouhém povrchovém škrábnutí.
Snímek Monty Python a Svatý Grál vysílá stanice Film+ 21. srpna ve 12:55.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
