Film Nebe a dudy z roku 1941 představil divákům společné setkání Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty. Příběh o nápravě nerudného továrníka ukázal kontrast mezi chudým prostředím a životem v luxusu. Za pohodovou atmosférou na plátně se však skrývalo náročné letní natáčení v lomu. Herci bojovali s obrovským horkem, které vedlo k bolestivým zraněním i kolapsu hlavní hvězdy.
Proměna továrníka uprostřed chudé rodiny
Film režiséra Vladimíra Slavínského sleduje osudy Rudolfa Bartoše, přísného a hypochondrického továrníka. Toho ztvárnil Jaroslav Marvan jako muže odtrženého od reality, který považuje všechny lidi za nepřátele. Jeho postoj se změní ve chvíli, kdy spadne ze srázu a zraní se. Bezvládného muže zachrání jeho vlastní zaměstnanec, lamač kamene Antonín Fábera v podání Jindřicha Plachty. Nové přátelství narazí na překážku, když Bartošův synovec Oldřich projeví zájem o Fáberovu dceru Anči. Zamilovaný pár z opačných společenských vrstev narazí na továrníkovu pýchu.
Kolaps z horka a popálená chodidla dětských herců
Natáčení exteriérů probíhalo uprostřed léta a štáb se potýkal s extrémními teplotami. Pro scény v kamenolomu si filmaři vybrali lokalitu u Slivence, kde se země od slunce značně rozpálila. Dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi, kteří hráli Fáberovy synovce Tondu a Vaška, musela podle scénáře chodit po place bosa. Během práce si o horký povrch bolestivě popálila chodidla.
Jako projev bolestného dostali chlapci po natáčení darem boty a kožený míč. Šlo o tytéž rekvizity, které jim ve filmu přinesl napravený továrník Bartoš. Horké počasí si vybralo daň také mezi dospělými herci. Jaroslav Marvan vysoké teploty neustál a přímo na place se z vyčerpání zhroutil. Matka obou chlapců mu tehdy na povzbuzení nabídla rajská jablka, která původně přichystala jako svačinu pro své syny.
Přejmenovaný chlapec a přejedení rybími karbanátky
Dětští představitelé Vaška a Tondy byli syny hudebního skladatele Františka Blahníka. V titulcích je mladší z chlapců uveden jako Jiří, jeho skutečné jméno však znělo Jindřich. Filmaři se rozhodli pro změnu, protože oslovení Jirko působilo domáčtěji a kratší jméno se lépe hodilo do úvodních titulků. Z hudební rodiny si chlapci odnesli muzikální nadání, což se ukázalo jako překážka při scéně s malováním na kozu. Výtvarný talent jim chyběl natolik, že štáb musel na kozí srst předkreslit čáry, aby chlapci věděli, kam přesně mají štětcem mířit.
Lumír Blahník byl už v dětství pověstný velkou chutí k jídlu. Během natáčení se proto nejvíce těšil na scénu, ve které se jeho postava cpe rybími karbanátky. Značné množství jídla však spořádal už během zkoušek. Když se následně točilo naostro, nasycený chlapec do sebe s obtížemi nasoukal jen pár dalších soust.
Fáberova chalupa v ateliéru a německá stíhačka na obloze
Přestože se filmaři vydali do skutečného sliveneckého lomu nebo k řece Sázavě, Fáberova chudá chaloupka vznikla jako kulisa v barrandovských ateliérech. Tvůrci se nevyhnuli ani chybě v obraze. V dramatické chvíli, kdy Bartoš přijme telefonát o Fáberově těžkém zranění, následuje záběr na dělníkovo obydlí. Na nebi přitom prolétá letadlo. Vzhledem k tvaru křídel a roku výroby filmu jde zřejmě o německou stíhačku Messerschmitt BF 109.
Honosnou Bartošovu vilu představoval prvorepublikový hotel Hubertus v Jílovišti. Renesanční budova z počátku 20. let sloužila movitějším výletníkům, v 50. letech ji využívali armádní důstojníci a později hostila diplomatické návštěvy. Tovární brána z úvodu filmu stála v Brodcích na místě tehdejší Zbrojovky Františka Janečka a zbourána byla v roce 2014. Venkovský kostelík svatého Ducha, kam filmový Fábera chodil se svou dcerou, se nachází v obci Trnová a bohoslužby se v něm konají dodnes.
Nebe a dudy můžete zhlédnout na Nova Cinema ve středu 30. září od 13:20.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
