Druhá část slavné historické veselohry s názvem Pekařův císař dodnes baví celé generace vděčných diváků. Hlavní zásluhu na tom má Jan Werich, jehož suverénní herecký výkon v dvojroli vládce a pekaře dal vzniknout nesmrtelné klasice. Zákulisní osudy spojené s dokončením tohoto ambiciózního projektu však odkrývají příběhy plné lidských dramat, utajovaných křivd a překvapivých usmíření. Mnohá tajemství barrandovských ateliérů zůstala dlouho skryta před zraky veřejnosti.
Usmíření v Londýně a tajná fotografie
Mezi Janem Werichem a jeho dlouholetým uměleckým partnerem Jiřím Voskovcem panovalo po odchodu druhého jmenovaného do exilu dlouhé období chladného mlčení. Voskovec zpočátku nesl velmi těžce ideologický tón filmu, který považoval za ústupek tehdejšímu režimu. K nápravě vztahů došlo až po letech během emočně vypjatého setkání v Londýně, kde si oba muži vše vyříkali.
Werich byl tehdy dojat zjištěním, že jeho kolega měl po celou dobu v zahraniční divadelní šatně nad zrcadlem připnutou právě jeho fotografii v kostýmu císaře Rudolfa. Natáčení prožívala i hercova dcera Jana Werichová, která získala malou roli dívky z lidu. V zákulisí se mluvilo o její upřímné závisti vůči tehdejším manekýnkám v úlohách dvorných dam, které disponovaly bujnými výstřihy.
Dopis plný hořkosti a nečekaná omluva
Původní režisér Jiří Krejčík, který musel projekt po ostrých sporech opustit, se po letech dočkal nečekané satisfakce. Herečtí kolegové mu vyjádřili podporu v dlouhých dopisech, kde otevřeně kritizovali Werichovo vrtošivé chování vůči štábu a jeho pozdní příchody na plac.
Skutečné zadostiučinění však přišlo přímo od slavného herce o deset let později. Werich daroval Krejčíkovi svou novou knihu s rozsáhlým osobním věnováním. V textu otevřeně uznal režisérovy kvality a chlapsky přiznal, že tehdejší konflikty a rozpad spolupráce byly výhradně jeho chybou. Tento krok definitivně smazal starou hořkost mezi oběma umělci
Špion Státní bezpečnosti skončil ve vězení
Do barrandovských ateliérů byl během příprav nasazen tajný agent Státní bezpečnosti Jiří Silný, který měl za úkol sledovat atmosféru kolem natáčení a prověřovat politickou spolehlivost tvůrců. Vládní místa se obávala skryté protikomunistické linie a zbytečného plýtvání penězi na drahé barevné materiály.
Působení fízla však skončilo naprostým fiaskem. Jeho nadřízení vyhodnotili shromážděné zprávy jako zmatené, postrádající jakýkoli odborný základ. Silný byl z řad tajné policie propuštěn a potrestán dvaceti dny vězení. Paradoxem zůstává, že se na Barrandov po letech vrátil jako civilní zaměstnanec a pracoval tam jako hlavní osvětlovač až do svého důchodu.
Realita rudolfínské doby a filmové omyly
Tvůrci se při psaní scénáře nechali unést fantazií a historickou realitu přizpůsobili potřebám komedie. Filmový maršál Russworm, kterého ztvárnil Zdeněk Štěpánek, najde v příběhu smrt kvůli Golemovi. Ve skutečnosti byl tento čtyřicetiletý voják popraven katem Mydlářem za zabití v souboji, přičemž omilostnění od panovníka dorazilo hodinu po exekuci.
Císař Rudolf v jedné scéně obdivuje obraz Mony Lisy, což je vyloučeno, protože slavné dílo se v té době nacházelo ve francouzském královském paláci a bylo považováno za umělecky bezvýznamné.
Podobným prohřeškem proti dějinám je rozhovor o názorech Mikuláše Koperníka, kterého dvořané zmiňují před astronomem Tychonem de Brahe, jehož hrál Bohuš Hradil. Slavný dánský hvězdář se ve skutečnosti narodil až tři roky po Koperníkově smrti a k pozorování oblohy navíc nikdy nepoužíval dalekohled.
Tragický osud učitele chůze a slavná modelka v komparzu
Filmové dvorní dámy tvořily vybrané manekýnky z tehdejšího podniku Textilní tvorba. Mezi nimi se objevila i dvaadvacetiletá Věra Chytilová, budoucí slavná režisérka, které si hledači talentů všimli během přehlídky na Pražských vzorkových veletrzích. Krásné dívky se musely pod vedením maskérů naučit složité dobové líčení a čekal je také náročný trénink správného vystupování.
Správné chůzi a složitému dvornímu klanění je učil choreograf a tehdejší šéf baletu Národního divadla Saša Machov. Jeho životní osud však skončil nečekaně a tragicky, když těsně před premiérou filmu spáchal samovraždu. Pro filmaře mělo natáčení s modelkami i šťastnější dohru, protože hlavní architekt Jan Zázvorka se do jedné z krásek upřímně zamiloval a později se s ní oženil.
Rozzuření rakouští sousedé a přísná cenzura v zahraničí
Snímek byl od počátku zamýšlen pro mezinárodní trh, což výrazně ovlivnilo jeho výslednou podobu za hranicemi. Do ciziny se film distribuoval v jednodílné verzi pod názvem Císař a Golem, ze které musela zmizet tehdejší budovatelská píseň oslavující dělnickou třídu. Reakce zahraničního publika byly však velmi rozdílné. V Austrálii byl film kvůli některým scénám přístupný výhradně dospělým divákům, ve Finsku ho zase cenzoři prostříhali do nejkratší verze trvající pouhých sto čtyři minut.
Nejvíce dotčení byli rakouští sousedé a tamní kritici, kteří ostře odsoudili Werichovo pojetí panovníka. Ve vídeňském tisku se objevilo rozhořčené hodnocení, že českoslovenští tvůrci udělali z jejich tragického a magickým kouzlem obestřeného habsburského vládce Rudolfa II. úplného pitomce.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Filmovou komedii Pekařův císař uvede Televize Seznam 28. května ve 20:10. Pro ty, kteří večerní vysílání nestihnou, jsou připraveny dvě reprízy. První proběhne v sobotu ve 21:30, druhá pak v neděli ve 13:10.
