Útok na obchodní akademii z roku 2014 vyvolává i po letech bouřlivé reakce. Barbora Orlová tam v záchvatu paranoidní schizofrenie připravila o život šestnáctiletého studenta Petra Vejvodu, který bránil napadenou spolužačku. Odborníci dnes přicházejí s překvapivým tvrzením ohledně zásadního zlepšení jejího zdravotního stavu a otevřeně hovoří o možném propuštění. Detaily složitého případu pečlivě mapuje true crime dokumentární série Minuty zločinu na platformě prima+.
Nepříčetnost a bludy
Soudní znalci dospěli k jasnému závěru ohledně duševního stavu pachatelky. Žena jednala pod naprostou nadvládou neléčené nemoci. Někdejší primář Psychiatrické nemocnice Bohnice Jiří Švarc situaci vysvětluje v dokumentu MINUTY ZLOČINU: BARBORA ORLOVÁ. „Nerozpoznávala tehdy, že je to protiprávní, neovládala své jednání. Motivace byla čistě chorobná,“ uvádí psychiatr.
Soud následně uznal útočnici jako nepříčetnou na základě rozsáhlých lékařských zpráv. Trest si tak neodpykává v klasickém vězení s ostatními trestanci. Místo toho skončila v přísném režimu zabezpečovací detence, kde podstupuje dlouhodobou odbornou péči.
Radikální změna postoje
Po letech v izolaci a na silných lécích přichází překvapivý obrat ohledně její další prognózy. Lékaři hlásí dramatické zlepšení pacientčina stavu a uvažují o jejím opatrném návratu do společnosti. „Já jsem s ní měl kontakt před pěti lety a pustil bych ji na svobodu. Užívá léky a je zaléčená,“ říká otevřeně Švarc v nové sérii. Uznávaný expert spoléhá na moderní injekční formy léčby, které dnes umožňují mnohem lepší dohled nad problematickými pacienty v běžném životě.
Rodina zavražděného chlapce prožívá z podobných zpráv obrovská muka a cítí beznaděj. Matka Radka Vejvodová v dojemné osobní zpovědi neskrývá silné obavy o bezpečí okolí. „My Orlové odpustit ani nikdy nemůžeme… Na druhou stranu já prostě chápu, je to nemocný člověk. Teď tu léčbu má. Ale zároveň mám velký strach, že je nebezpečná, mohla by se dostat ven. Aby neudělala to, co udělal nám, ještě někomu dalšímu,” svěřuje se se svými pocity před kamerou.
Traumatické vzpomínky otce statečného studenta se i po dekádě vracejí s naprosto zničující intenzitou. Okamžitě po tragickém telefonátu běžel přímo na místo činu. „Řekli, ať držím kapačky, tak jsem je držel… Až potom mi řekla paní doktorka, že je konec. Tak jsem se sesypal a lítal jsem tam. To mě ti policajti nemohli ani udržet. Já jsem tu Orlovou viděl takhle, kousek přede mnou byla…,” popisuje zlomený muž hrůzné chvíle na chodbách školy.
Selhání celého systému
Útok na žďárskou školu přinesl drsnou obžalobu tehdejšího laxního systému psychiatrické péče u těžkých případů. Orlová už dříve zaútočila nožem na základní škole v Havířově, přesto následně po ústavní léčbě získala mírnější ambulantní režim. Odborný dohled prakticky přestal fungovat a pacientka svévolně vysadila předepsané léky.
Právník Šimon Toman tento podivný postup ostře kritizuje. „Je těžké uvěřit, že nedošlo k podcenění situace. Barbora Orlová dle svých výpovědí přesvědčila lékaře, že její stav je stabilizován…“ Tragédie tak dodnes slouží jako obrovské varování před selháním úředních kontrolních mechanismů.
