Romantická komedie Prostě úžasná z roku 1994 spojila na plátně zkušenou herečku a dětské představitele. Vzhledem k věku chlapců musela produkce během natáčení jedné ze scén sáhnout po nezvyklém opatření. Melanie Griffith si v motelu zakryla poprsí obyčejnými kancelářskými lepicími papírky. Tvůrci tak chtěli předejít případným nepříjemnostem před nezletilými kolegy.
Hledání ideální partnerky
Dvanáctiletý chlapec jménem Frank zatouží po nové manželce pro svého ovdovělého tatínka Toma, jehož ztvárnil Ed Harris. Během pátrání narazí na prostitutku V a vybere si ji jako ideální kandidátku. Otec netuší, čím se synův nový objev živí, a mladá žena z ulice ho okamžitě okouzlí. Ona sama chce s prací pro pasáka nadobro skoncovat. Plány jí ovšem zkomplikuje vražda jejího nadřízeného i náhlé zmizení velkého obnosu peněz.
Syna Franka hrál Michael Patrick Carter. Když v jedné ze scén chlapec kreslí hrdince přes trikot na břicho ženské reprodukční orgány, Melanie Griffith se neplánovaně rozesmála. Zvýrazňovač herečku skutečně lechtal, a tak se tvůrci rozhodli její přirozenou reakci ve filmu ponechat.
Studio požadovalo levnější natáčení
Společnost Paramount koupila scénář k filmu v roce 1992 za více než milion dolarů. Scenárista John Mattson následně čelil žalobě ze strany producenta Dina De Laurentiise, který tvrdil, že prodej byl dříve ústně přislíben jeho vlastní firmě. Snímek měl původně režírovat Joe Dante, ovšem vedení trvalo na přesunu natáčení do Kanady a snížení rozpočtu na čtrnáct milionů dolarů. Dante navíc dostal nabídku na menší honorář, z projektu tedy odstoupil a režii převzal Richard Benjamin.
Film nakonec vznikl s dvacetimilionovým rozpočtem v USA. V kinech utržil osmnáct milionů dolarů, což z něj udělalo prodělečný projekt. Na plátně si zde svůj herecký debut odbyla Jessica Wesson, jež ztvárnila roli Stacey.
Hasičský vůz zaparkoval na kolejích
Natáčení v exteriérech přineslo několik omylů. Když si hrdinka nese po hlavní ulici vanilkovou zmrzlinu od Franka, kornoutek jí mezi střihy neustále přeskakuje z pravé ruky do levé. Mění se také samotná kresba orgánů na jejím břiše, která vypadá v detailních záběrech jinak než z dálky. Další zádrhel se objevil u dětského telefonu z plechovek. Podobné zařízení funguje výhradně s napnutým provázkem, přesto ho chlapec v jedné chvíli používá s provázkem viditelně prověšeným.
Diváci poukázali rovněž na logické mezery ve scénáři. Když Frank úmyslně zamkne učitelku mimo třídu, nenese za to žádné následky a nikdo z vedení školy nevolá jeho otci. Prostitutka V později navštíví výuku biologie, aby chlapci pomohla s prezentací. Do budovy se dostane bez povolení a stráví ve třídě čas bez toho, aniž by kdokoli upozornil ochranku.
K mnohem nebezpečnější chybě došlo po výbuchu automobilu, ke kterému přijedou hasiči a svůj vůz odstaví částečně přímo na přejezdu. Skuteční záchranáři by své vozidlo na aktivní trati před blížícím se vlakem nikdy nenechali. Nesrovnalosti zaznamenali diváci i při poznávání zvířat, když postavy v pensylvánském Pittsburghu narazí na ibise hnědého. Zmíněný pták žije zhruba padesát mil od pobřeží oceánu a podle ornitologů by se ve vnitrozemském městě ocitnout nemohl.
Do komparzu se přihlásil budoucí sportovní mistr
Do role malého Franka tvůrci původně zvažovali Jonathana Jacksona, který absolvoval kamerové zkoušky, avšak nakonec neuspěl. Kromě hlavních aktérů se před kamerou objevili místní obyvatelé z okolí natáčení. O účast v komparzu tehdy projevil zájem čtrnáctiletý chlapec Kevin Youkilis. O několik let později se z něj stal profesionální hráč baseballu na první metě a v dresu týmu Boston Red Sox vyhrál dvakrát Světovou sérii.
Děj filmu se částečně odehrává ve školním prostředí, kam filmaři zařadili taneční zábavu. Akce nese anglické označení sock hop, což vyžaduje, aby si účastníci před vstupem na palubovku sundali boty a tančili v ponožkách. Většina lidí na plátně si ovšem obuv nesundala. Právě během plesu dojde k potyčce, při níž Tom uhodí svého soka do zad, zvuk samotného úderu je ale slyšet se zpožděním.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
