Akční snímek Purpurové řeky 2 se pod novým režijním vedením vydal o poznání jinou cestou než jeho předchůdce. Francouzský herec Jean Reno musel na place přivítat úplně nového vyšetřovacího parťáka a rovnou naskočit do podstatně rychlejšího děje. Štáb se totiž rozhodl vynechat moderní počítačové triky a pro náročné scény angažoval opravdové mistry pohybu. Práci filmařů v reálných historických bunkrech navíc doplnilo velmi netradiční využití skutečných vojenských stimulantů z dob druhé světové války.
Zmizení duchovního otce
Původní autor literární předlohy Jean Christophe Grangé se rozhodl pro radikální krok a na tvorbě druhého dílu se již vůbec nepodílel. Otěže vyprávění převzal Luc Besson, který se rozhodl původní tísnivou atmosféru nahradit adrenalinovou akcí a zběsilým tempem. Fanoušci nesli tento odklon od osvědčeného receptu velmi nelibě, protože film ztratil svou původní tvář. Celý projekt tak od samého začátku provázela vlna kontroverze a očekávání, zda se podaří udržet laťku nastavenou předchozím úspěchem.
Herecké obsazení prošlo zásadním zemětřesením, když se Vincent Cassel rozhodl v projektu nepokračovat a nechat Jeana Rena osamoceného. Role nového parťáka se musel zhostit Benoît Magimel, který ovšem nevstoupil do stejných bot, ale ztvárnil zcela novou postavu kapitána Redy. Jean Reno tak zůstal jedinou tváří, která propojovala oba díly a zajišťovala kontinuitu v jinak značně pozměněném světě. Tato nucená změna v obsazení vyvolala mezi diváky bouřlivé diskuse o chemii mezi hlavními hrdiny. Mnozí příznivci původního dua pociťovali prázdnotu po odchodu oblíbeného Cassela, jehož charisma bylo pro první díl stěžejní.
Skuteční akrobaté v kápích
Mniši v tomto snímku předvádějí naprosto šílené kousky, které působí jako výsledek nejdražších digitálních triků své doby. Ve skutečnosti se však produkce obešla bez počítačových kouzel a raději vsadila na skutečné mistry pohybu. Role tajuplných postav obsadili profesionální sportovci a akrobaté, kteří se věnují tehdy velmi populárnímu parkouru. Tito muži se inspirovali stylem známé skupiny Yamakasi a vdechli svým postavám neuvěřitelnou mrštnost a rychlost.
Drogy a jazyková genialita
V jedné z nejvíce diskutovaných scén se komisař Niemans a jeho kolega Reda ocitnou v pasti zatopené Maginotovy linie. Aby dokázali uniknout jisté smrti a překonali hranice svých sil, sáhnou po speciálním stimulantu s neuvěřitelnými účinky. Tato látka ve filmu slouží k potlačení veškeré bolesti a vyvolání takřka nadlidské síly v kritický moment. Skutečným základem tohoto filmového koktejlu je látka S metamfetamin známá jako pervitin v kombinaci s dalšími amfetaminy. Jde o historicky doložené látky, které se skutečně využívaly v dobách druhé světové války k vybičování vojáků k maximálním výkonům.
Zápornou postavu Heimmericha von Gartena ztvárnil legendární Christopher Lee, který do natáčení vnesl nečekanou úroveň profesionality. Tento charismatický herec ovládal francouzský jazyk natolik dokonale, že nepotřeboval žádnou pomoc od dabérů. Své náročné repliky namluvil v originálním znění úplně sám, což u zahraničních hvězd v takových produkcích nebývá zvykem.
Historické bunkry a kláštery
Filmaři se rozhodli pro maximální autenticitu a vyhledali skutečně působivé historické lokace po celé Francii. Důležité scény se natáčely v románském opatství Saint André v malebném městečku Lavaudieu, které dodalo příběhu potřebnou mystickou hloubku. Štáb se vypravil také do temných chodeb skutečných bunkrů Maginotovy linie, konkrétně do pevnosti Fort de Fermont v Lotrinsku.
Hlavní natáčecí blok byl velmi intenzivní a trval přesně čtyři měsíce od konce února až do června roku 2003. Každé z těchto míst má svou vlastní historii a atmosféru, která se do výsledného filmu nezaměnitelně propsala.
Osudná chyba a zmatené finále
Ani takto ambiciózní projekt se nevyhnul nepříjemným technickým přešlapům, které pozornému oku diváka neuniknou. V jedné z akčních scén proskakuje mnich oknem, ale sklo se roztříští o zlomek sekundy dříve, než se ho kaskadér vůbec dotkne. Tato drobná chyba v načasování triku trochu kazí jinak plynulý dojem z napínavého pronásledování.
Po uvedení do kin se navíc snesla vlna kritiky na samotné rozuzlení celého příběhu, které mnozí označili za naprosto nelogické. Překombinované finále podle recenzentů zcela zničilo pečlivě budovanou atmosféru, kterou se dařilo udržet v první polovině snímku. Celkové vyznění filmu tak zůstalo v očích veřejnosti rozpačité i kvůli těmto zbytečným nedostatkům v závěru.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Film Purpurové řeky 2: Andělé apokalypsy vysílá stanice Film+ v úterý 9. června od 22:00, reprízu nabídne 13. června od 02:20.
