Pohádková komedie Rumburak se od své premiéry v polovině osmdesátých let stále těší velké divácké oblibě. Herec Jiří Lábus v ní exceluje v roli zapomnětlivého čaroděje druhé kategorie, který nedobrovolně uvízl ve světě lidí a přes den na sebe bere zvířecí podobu. Natáčení příběhu o napraveném zloduchovi provázela řada nečekaných situací. Tvůrci museli řešit agresivní chování zvířat i osobní neshody s překladatelem scénáře.
Útoky ptačích herců na place
Tvůrci snímku potřebovali pro ztvárnění zvířecí podoby hlavního hrdiny spolehlivé a snadno ovladatelné opeřence. Filmový scénář předepisoval do role zakletého černokněžníka havrany. Na place se ale nakonec pracovalo výhradně s krkavcem velkým. Tento druh filmaři upřednostnili pro jeho větší tělesný vzrůst a mnohem lepší předpoklady k náročnému výcviku.
Hlavní postava se v ptačím těle musela složitě starat o potravu a prožívala ve světě lidí nelehké chvíle. Práce s živými tvory přinesla celému štábu drobné bezpečnostní komplikace. Krkavci měli silnou tendenci na přítomné herce bez varování útočit. Jejich majitelé brzy přistoupili k opravdu netradičnímu opatření. Zobáky jim pevně obmotali izolační páskou, aby hlavní hvězdu filmu při společných scénách nebezpečně neklovali.
Sportovní tréninky mimo hlavní město
Režisér Václav Vorlíček zasadil děj do atraktivních a dobře rozpoznatelných lokací. Pohádkový čaroděj obýval po svém útěku z kouzelné říše vysokou věž u pražského chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně.
Důležitou linku celého příběhu tvořilo krasobruslení půvabné Helenky Trojanové, kterou přesvědčivě ztvárnila herečka Eva Jeníčková. Její sportovní tréninky pod bedlivým dohledem ptačího maskota se ve skutečnosti neodehrávaly v Praze. Produkce objevila vhodné kluziště až na zimním stadionu ve středočeském Slaném.
Roli obyčejné školy, kam ve filmu pravidelně docházel malý Vilík s kamarádem Jakubem, pak spolehlivě zastoupilo reálné pražské Gymnázium Jana Keplera. Tvůrci vytvořili celou řadu zajímavých rekvizit, které našly využití i v jiných projektech. Robotický sluha Žán se o více než dekádu později mihl v divácky úspěšném generačním snímku Šeptej.
Rozdělená práce komediálního dua
Diváci se velmi těšili na proslulou souhru mimořádně oblíbené komické dvojice Kaiser Lábus. Herec Oldřich Kaiser získal roli zlotřilého inženýra Zachariáše, který s pomocí moderního počítače generoval kouzelná zaklínadla a usiloval druhému muži o život. K obrovskému překvapení všech filmových fanoušků tito dva herci nemají ve výsledném sestřihu jedinou společnou scénu. Na pracovišti se nepotkali ani v krátkých přestávkách mezi jednotlivými klapkami. Produkce totiž oběma aktérům naplánovala natáčecí dny na zcela odlišné termíny a jejich cesty se před kamerou úplně minuly.
Snímek se na obrazovky dostal také v upravené dvoudílné verzi s názvy Život ve věži a Čáry máry v počítači. Zkušení střihači do ní vložili nepoužitý materiál z úplně jiných záběrů, než jaké nabídl původní film pro kina.
Úsměvné neshody s překladatelem
O zajímavé momenty ze zákulisí vzniku se s velkým odstupem času podělili sami tvůrci. Režisér spolu se scenáristou Milošem Macourkem zavzpomínali na komické nedorozumění s překladatelem textů pro zahraniční koprodukční partnery panem Feiglem v rozhovoru pro časopis Premiere. „Někdy si vyložil text velmi osobitým způsobem. Například Rumburak byl pro něj prostě obyvatel Rumburka,“ prozradili filmaři detaily z počátků příprav celého natáčení.
Obyčejné upozornění na chybný překlad vedlo k uražené reakci. Zbytek štábu se nakonec rozhodl k nečekanému kroku a část projektu skutečně přesunul přímo do zmiňovaného města na severu Čech. Do rolí komparzistů tam asistenti režie obsadili místní obyvatele a napjatou situaci tím elegantně urovnali.
Příběh ztraceného černokněžníka odvysílá stanice Film+ v neděli 26. dubna ve 12:15 a Televize Seznam jej zařadí do svého svátečního vysílání 8. května v 08:55.
