Studentská komedie Škola základ života patří už desítky let k oblíbené televizní klasice, u které si rádi odpočineme a spolehlivě se zasmějeme. Slavný snímek režiséra Martina Friče přitom málem vůbec nevznikl, jelikož úřady smetly ze stolu první verzi scénáře s chystanou sebevraždou. Laskavý humor projekt zachránil až na poslední chvíli a filmaři si následně museli na place poradit s třicetiletými středoškoláky i nečekaně tvrdým odporem k holení hlavy.
Původní scénář neprošel
První představy o ději měly k odlehčené zábavě hodně daleko. Scenárista Václav Wasserman pojal středoškolské prostředí jako místo plné sociální nerovnosti a napětí mezi žáky a učiteli silně připomínalo nekompromisní třídní boj.
Příběh obsahoval dokonce temnou mileneckou linku mezi profesorem Ladislavem Boháčem a suplentkou Marií Burešovou. Zklamaná pedagožka si měla podle prvních verzí textu nakonec sáhnout na život. Takový nápad tvrdě narazil u zástupců ministerstva a celá koncepce musela projít radikální změnou.
K záchraně natáčení přispěl autor knižní a divadelní předlohy Jaroslav Žák. „Udělal jsem to raději delší a nechal tam všechny dialogy, které měly na jevišti úspěch,“ svěřil se spisovate. K rozsáhlému balíku replik tehdy pohotově dodal, že škrtat se přece dá vždycky.
Věkové paradoxy ve třídě
Rozdíly v letech mezi kantory a jejich svěřenci fungovaly spolehlivě jen díky umění kameramana. Ve skutečnosti se na place totiž potkávali spíše blízcí vrstevníci. Představiteli přísného češtináře Jaroslavu Marvanovi bylo v době vzniku snímku teprve sedmatřicet let. Do lavic pod jeho bedlivým dozorem zasedli dvaatřicetiletý Ladislav Pešek jako věčný rošťák Čuřil a o rok mladší František Filipovský.
Právě Filipovský mistrně ztvárnil největšího třídního šplhouna Krhounka. V osobním životě měl však ke vzornému studentovi hodně daleko a hned v primě musel kvůli špatným známkám dokonce opakovat ročník. Své jméno nezískal náhodou ani filmový Čuřil. Tvůrci se volně inspirovali dobovým slovesem čuřit, které označovalo flámování nebo nadměrné utrácení peněz.
Zaplacená oběť pro roli
Důležitou postavu ředitele celého gymnázia svěřil Martin Frič herci Theodoru Pištěkovi. Režisér si pro tuto figuru vysnil hladkou holou hlavu a brzy narazil na nečekaný technický problém. Maskéři zkrátka nedokázali na hustých vlasech vytvořit přesvědčivou falešnou pleš. Samotný Theodor Pištěk odmítal o své kadeře přijít a usilovně se bránil jakémukoli zásahu břitvou. K radikálnímu střihu ho nakonec zlomila až velmi štědrá finanční prémie od produkce.
Zmíněné reálné gymnázium v Přívlakách by fanoušci v mapách hledali marně. Stejný název nesou rovnou dvě české obce na Kutnohorsku a Lounsku, střední škola ovšem nestála ani v jedné z nich. Venkovní záběry budovy nakonec filmaři pořídili v pražských Kobylisích.
Přehmaty ve vyučování
Odborní poradci si dali velkou práci s chodem reálné školy, drobným historickým omylům v textu ovšem nezabránili. Během ústního zkoušení se profesor dějepisu Karel Postranecký ptá studenta na osobu panovníka Jana Lucemburského. Překvapený žák suverénně odpovídá, že král byl posledním Přemyslovcem po přeslici a o oko přišel přímo na válečném bojišti. Dějiny si jako posledního Přemyslovce pamatují krále Václava III. a známý slepý vladař přišel o zrak podstatně civilnějším způsobem při rytířském turnaji.
Komedii Škola základ života vysílá Televize Seznam 5. dubna v 09:05 a reprízu uvede 6. dubna v 18:15.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
