Natáčení adaptace detektivního románu Smrt na Nilu probíhalo v roce 1978 v náročných a velmi specifických podmínkách. Hercule Poirot v podání herce Petera Ustinova i jeho známí kolegové trávili dlouhé dny v rozpáleném Egyptě. Tvůrci se potýkali s logistickými problémy a herci zažívali před kamerou úsměvné i nečekaně pikantní momenty.
Extrémní teploty a stísněné prostory
Původní představitel detektiva Albert Finney roli s ohledem na těžké kostýmy a očekávané egyptské horko s díky odmítl. Štáb posléze skutečně pracoval v teplotách dosahujících padesáti čtyř stupňů Celsia. Režisér John Guillermin musel každý den v pravé poledne natáčení na dvě hodiny zcela přerušit. Herci vstávali do maskérny ve čtyři ráno a před kameru se stavěli o dvě hodiny později.
Produkce bojovala s nedostatkem ubytování a chybějícím telefonním spojením. Členové štábu často měnili hotely ze dne na den a veškerou komunikaci obstarával dálnopis. Filmové hvězdy na lodi neměly k dispozici vlastní zázemí. Bette Davis, Maggie Smith a Angela Lansbury sdílely malou společnou kajutu. Dvě herečky musely vždy ležet na postelích, aby se třetí mohla uprostřed místnosti pohodlně převléknout.
Davisová situaci komentovala s typickou ironií. „Za starých časů by pro vás Nil postavili v ateliéru,“ poznamenala s tím, že z filmů se staly cestopisy a z herců kaskadéři. Sama si do Egypta pro jistotu přivezla vlastní zrcadla, líčidla a světla.
Improvizované kostýmy s vůní česneku
Kostýmní výtvarník Anthony Powell obohatil vizuální stránku o mimořádně drahé kousky. Lois Chiles obula lodičky s diamantovými podpatky z milionářské sbírky. Výše zmíněná Davisová nosila boty vyrobené z kůže šestadvaceti krajt. Během natáčení se ovšem objevila nutnost vytvořit pro Miu Farrow zcela nový ležérní oděv.
V odlehlé části Egypta chyběl vhodný materiál. Powell si náhodou všiml zástěry maminky jednoho z asistentů. Žena právě vařila paellu a utěrku měla hustě pokrytou mastnotou a olivovým olejem. Výtvarník látku opakovaně vyvařil a promptně z ní ušil slušivou vestičku.
Farrow si kostým oblékla a pochvalovala si jeho vzhled. Vzápětí se zeptala, jestli kolem necítí česnek. Powell přiznání barvy raději zatloukl. Horkokrevné vášně na plátně doplňovaly i elegantní taneční kroky. O choreografii pro tango scénu se postaral britský tanečník Wayne Sleep. Bral obyčejnou hodinovou mzdu a musel osobně přemlouvat Davida Nivena k účasti na zkouškách.
Narušené milostné scény a tichý parník
Tvůrci občas museli přerušit práci kvůli naprostým maličkostem. Milostná scéna mezi Chilesovou a Simonem MacCorkindaleem nabrala silně komický směr, když herečce přistála přímo na zubech otravná pouštní moucha. Oba aktéři se zarputile snažili v romantickém dialogu pokračovat, zbytek štábu ale nakonec propukl ve velký smích a režisér nařídil nový záběr.
Samotné obsazení filmu svedlo dohromady lidi se zajímavou společnou minulostí. Dvě tváře stříbrného plátna spojovalo silné osobní pouto z dob druhé světové války. Ustinov tehdy sloužil jako osobní sluha a průvodce majora Nivena. O několik dekád později se potkali jako rovnocenní kolegové.
Zajímavou logistickou výzvu představovalo samotné plavidlo. Většina děje se odehrává na parníku Memnon, který filmaři přejmenovali na Karnak. Stroj vydával nesnesitelný hluk. Zvukaři vyžadovali při snímání dialogů klid a kapitán musel zcela vypnout motory. Loď pak tiše táhly po řece menší doprovodné čluny.
Příběh původně počítal i s velkou rolí pro Omara Sharifa. Herec měl ztvárnit manažera lodi. Při čtení scénáře ale zjistil malý rozsah své role a spolupráci zrušil. Scenáristé postavu následně ještě více zredukovali a svěřili ji indickému kolegovi I. S. Joharovi. Podobné úpravy probíhaly přímo za pochodu. Autorka knižní předlohy Agatha Christie čerpala inspiraci na dovolené v Egyptě a některé scény filmaři natočili v hotelech, kde spisovatelka dříve pobývala.
Záhadný případ z exotického prostředí připomene snímkem Smrt na Nilu ČT2 v pátek 7. srpna ve 21:45.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
