Tajuplná atmosféra a mrazivé historky, u kterých si člověk nikdy nebyl jistý, jestli jsou pravdivé. Pořad Věřte nevěřte fascinuje diváky už desítky let a stále dokáže potrápit lidský úsudek. Tato neobyčejná hra s diváky nabízí příběhy, které scenáristé hledali v novinových archivech i v lidové slovesnosti. Celkem vzniklo přes dvě stovky záhadných vyprávění, u nichž moderátoři na konci každého dílu odhalovali skutečnost.
Případy z novinových titulků
Inspirací pro scenáristy byly často reálné události, o kterých informoval dobový tisk. Mnoho případů se opíralo o původní výzkumy spisovatele Roberta Tralinse, který se záhadám věnoval. Diváci tak mohli sledovat tajuplnou předpověď zkázy Titanicu nebo neuvěřitelnou shodu okolností u katastrofy vzducholodi Hindenburg.
Autoři pracovali také s takzvanými městskými legendami. Někdy byla síla těchto příběhů tak velká, že do televize po odvysílání volali lidé, kteří byli přesvědčeni, že se vymyšlená historka stala právě jim.
Jeden hlas pro dva muže
První sérií diváky provázel James Brolin, kterého od druhé řady nahradil Jonathan Frakes. Pro české fanoušky je zajímavé, že oba moderátory v dabingu namluvil Jiří Plachý. V českém dabingu navíc došlo k úsměvné situaci s Frakesovým závěrečným loučením. Ačkoliv v anglickém originále pořad uzavíral větou „I’m Jonathan Frakes“, překladatelé z toho původně udělali „Příště na shledanou“. Teprve až v úplně posledních epizodách čtvrté řady se diváci dočkali přesnějšího překladu a moderátor se s nimi loučil slovy „Zdraví Jonathan Frakes“.
O post moderátora usilovali i další známí herci. John Hurt nabídku odmítl a podobně se zachoval Dennis Farina, který dal přednost konkurenčnímu pořadu o nevysvětlených záhadách.
Statistika pravdy a lži
Během vysílání čtyř řad bylo divákům představeno celkem dvě stě dvacet pět různých vyprávění. Statistika ukazuje, že sto třicet dva případů bylo pravdivých a devadesát tři si autoři vymysleli. Tvůrci si dávali pozor, aby žádná epizoda nebyla jednostranná. Neexistuje tedy jediný díl, kde by byly všechny příběhy jen vymyšlené nebo pouze skutečné. U některých oblíbených případů vyšla pravda najevo až po letech. Například u historky o příšeře ve skříni scenáristé přiznali, že se tyranský bratr prostě schoval u kamaráda a ven ze šatníku se dostal větrací šachtou.
Německý úspěch a ruské verze
Seriál zaznamenal mimořádný ohlas v Německu, kde se vysílal pod názvem X-Factor. Tamní popularita byla tak vysoká, že se třetí a čtvrtá řada v Německu vysílala dříve než ve Spojených státech. Němci si také vytvořili vlastní znělku a v jejich verzi chyběl hlas vypravěče mezi jednotlivými případy. K dvacátému výročí vznikl v Německu speciální díl, který uváděl Detlef Bothe, ale diváci ho přijali negativně kvůli levné produkci a amatérským hercům.
Později se k natáčení nových dílů vrátil Jonathan Frakes a rozpočet se navýšil. V Rusku se pro změnu rozhodli pro kompletní přetočení celého pořadu s vlastním moderátorem.
Věřte nevěřte můžete nyní sledovat každý všední den dopoledne na TV Seznam.
