Film Pumpaři od Zlaté podkovy patří k oblíbeným českým kriminálkám. Režisér Otakar Fuka jej natočil podle reálného případu rozkrádání socialistického majetku u benzinové pumpy. V hlavní roli tajného policisty Zdeňka Černého se představil jednatřicetiletý Jiří Bartoška, který na plátně působí o poznání mladším dojmem. Samotné natáčení na konci sedmdesátých let přineslo spoustu překvapivých momentů a dodnes baví pozorné diváky svými drobnými detaily.
Skutečná místa a maskované benzinové stojany
Filmová čerpací stanice sloužila jako zlatý důl pro partu podvodníků. Podnikavý vedoucí Vávra v podání Josefa Vinkláře zde dovedl šizení zákazníků k naprosté dokonalosti. Toto místo má svůj reálný předobraz v pražském Motole. Dnes byste na stejné adrese našli čerpací stanici Orlen a tehdejší frekventovaný Motel Zlatá podkova v současnosti funguje jako Hotel Golf.
Druhá menší pumpa pod mostem, kam znechuceně odešel pracovat starší kolega pan Dvořák, stojí ve Strakonické ulici v Malé Chuchli. Tvůrci ovšem museli přímo na place řešit jeden ryze technický problém. Vybrané stojany na benzin fungovaly v době natáčení už jako samoobslužné a blikala na nich výrazná zelená a červená světla. Filmaři přes tyto signalizační prvky položili obyčejné plechovky od oleje. Záběry díky tomu odpovídají filmovému příběhu o klasické pumpě s obsluhou. Interiéry a exteriéry motorestu pro změnu vznikaly ve Zdibech v podniku Stará pošta.
Sdílený barrandovský šatník a luxusní vozy
Pozorným milovníkům československé kinematografie jistě neunikne výrazný černobílý vzorovaný svetr hlavní postavy. Stejný oděv koloval fundusem barrandovských ateliérů a objevil se i v dalších dobových snímcích. Oblékl ho herec Vladimír Brabec v epizodě Tatranské pastorále a nosil ho také herec Jiří Klem. O něco později si ho vyzkoušel Boris Rösner ve filmu Muž na drátě.
Zvláštní pozornost si ve filmu zaslouží elegantní automobilový park plný vzácných kousků. Inženýr Stejskal, kterého si zahrál Miroslav Moravec, se s jistotou prohání v historickém bavoráku z roku 1939. Jiří Kodet v roli pochybného majitele Saab Sonett usedá za volant naprosto identického vozu, jaký řídil herec Petr Nárožný v komedii Jáchyme hoď ho do stroje.
Auto Mojmíra Karafy s tváří Jiřího Krampola ukrývá další úsměvnou hříčku. Po každém otevření dveří mohutného mercedesu se spustí hudba zpěváka Karla Gotta. Gottova skladba Paganini tvoří výraznou hudební kulisu a zaznívá napříč celým dějem.
Zrození známé hlášky a kaskadérské výkony bez jištění
Zlodějská komedie obohatila český jazyk o zlidovělou větu o tom, že karate je svinstvo. Zmíněná postava Karafy ji pronese s naprostým klidem bezprostředně po promáčknutí kapoty vozu lakomého taxikáře.
Většinu akčních scén vzali herci pevně do svých rukou. Bartoška se před kamerou pořádně zapotil, protože všechny divoké automobilové honičky odřídil sám bez jakékoliv pomoci profesionálního kaskadéra. Roli mladé úřednice si mimochodem střihla tehdy pětadvacetiletá Gabriela Osvaldová.
Pozorné oko diváka může v rychlém tempu zaznamenat několik drobných nepřesností. Vinklář si při jedné scéně v motorestu připíjí naprosto čirou sklenicí. Hned v dalším navazujícím záběru se nádoba záhadně změní na skleničku s výrazným pražským znakem. Ve scéně s neochotným půjčováním auta zase vedoucí pumpy drží v ruce přední poznávací značku, dvě dívky však vzápětí odjíždějí s úplně jinou značkou na zadní části vozu.
Diváci si mohou dobovou atmosféru i všechny tyto detaily vychutnat na televizních obrazovkách stanice Film+ ve středu 11. května v 15:35.
