Film Železná lady z roku 2011 vyvolal v britské společnosti vlnu obrovského pobouření i nekritického obdivu k hlavní představitelce. Filmový štáb čelil ostré kritice od nejvyšších vládních představitelů kvůli kontroverznímu ztvárnění mentálního úpadku slavné premiérky. Meryl Streep se do role ponořila natolik intenzivně, že tajně infiltrovala britský parlament a svůj obří honorář nakonec věnovala na charitativní účely.
Premiér v ráži
David Cameron jako tehdejší britský premiér nešetřil ostrou kritikou a veřejně vyjádřil své hluboké rozhořčení nad načasováním celého projektu. Přestože uznal herecký výkon Meryl Streep za naprosto fantastický, podle jeho slov měli tvůrci s natáčením počkat až do doby po smrti Margaret Thatcherové. Celé dílo se podle něj příliš soustředilo na její stáří a postupující demenci namísto oslavy jejích politických úspěchů. Takové rozhodnutí filmařů považoval za nešťastné a zbytečně provokativní vůči rodině i odkazu této významné ženy.
Bývalí blízcí spolupracovníci jako Lord Hurd nebo Norman Tebbit se k vlně odporu okamžitě přidali a označili zobrazení mentálního úpadku za vyloženě nevkusné. Norman Tebbit dokonce prohlásil, že premiérka nikdy nebyla tak přecitlivělá nebo snad polohysterická, jak se nás snaží přesvědčit filmové plátno. Celé pojetí jejího soukromého života označili za ghoulovské a neúctivé k žijící legendě. Samotná Margaret Thatcherová se rozhodla film úplně ignorovat a nikdy se na něj nepodívala. Její dcera Carol sice poskytla svou knihu jako podklad, ale po premiéře celé dílo bez váhání označila za pouhou levičáckou fantazii.
Tajná mise
Meryl Streep přistoupila k přípravě na svou životní roli s naprostou precizností a v lednu roku 2011 se dokonce tajně zúčastnila zasedání britské Dolní sněmovny. Chtěla na vlastní oči pozorovat specifickou gestikulaci a chování britských poslanců přímo v akci, aby její výkon působil co nejvíce autenticky.
Svůj britský přízvuk si pečlivě udržovala po celou dobu natáčení i během pauz mezi jednotlivými scénami, aby ani na okamžik nevypadla z role. Zároveň však projevila velkou dávku lidskosti, když požádala štáb, aby ji oslovovali jejím křestním jménem a nikoliv jako paní Thatcherovou. Celý svůj honorář ve výši jednoho milionu amerických dolarů věnovala Národnímu muzeu ženské historie, čímž potvrdila svou pověst štědré a uvědomělé umělkyně.
Změna herního plánu
Původní záměry celého produkčního týmu vypadaly zcela odlišně, protože se chtěli zaměřit výhradně na dramatické události kolem války o Falklandy. Scenáristka Abi Morgan si však prosadila svou vizi retrospektivního vyprávění ze současnosti, což zásadně změnilo dynamiku celého vyprávění. Politické události se kvůli tomuto rozhodnutí dostaly na vedlejší kolej a uvolnily prostor pro velmi intimní drama o stárnutí a samotě. Tato radikální změna konceptu se stala terčem kritiky ze strany historiků i životopisců, kteří očekávali věrnější obraz politické éry.
Autor biografie John Campbell si hlasitě stěžoval na četné historické nepřesnosti, které se do výsledného snímku vloudily. Podle jeho názoru film udělal z ostatních významných politiků pouhé karikatury a slabé plyšové medvídky, aby o to více vynikla dominance hlavní hrdinky. Například postava Geoffreyho Howea byla vykreslena způsobem, který neodpovídal jeho skutečnému významu v britské politice.
Tvůrci se navíc rozhodli do příběhu vložit fiktivní prvky jako oblibu muzikálu Král a já, aby podtrhli romantickou stránku vztahu s jejím manželem. Tyto umělecké licence vyvolaly u znalců historie značné pozdvihnutí obočí a pochybnosti o věrohodnosti celého díla.
Symbolika a chyby
Závěrečná scéna filmu nabízí silnou symboliku, když zestárlá Margaret umývá v kuchyni obyčejný čajový šálek. Jde o přímý odkaz na její slavný výrok z mládí, kdy při žádosti o ruku rezolutně prohlásila, že nikdy nezemře u umývání nádobí.
Filmaři se však dopustili poměrně kuriózní chyby v zobrazení jejích dětí, protože syn Mark je ve filmu přítomen pouze jako hlas v telefonu. Ve skutečnosti jsou přitom Carol a Mark dvojčata, což filmová produkce v rámci děje nijak hlouběji nereflektuje a soustředí se pouze na dceru. Tato opomenutí působí o to zvláštněji, že se snímek snaží o hluboký vhled do rodinného soukromí bývalé premiérky.
Z komedie do vlády
Obsazení vedlejších rolí přineslo několik velmi zajímavých momentů, mezi které patří zejména angažmá Anthonyho Heada v roli ministra Geoffreyho Howea. Tento herec se totiž dříve proslavil v naprosto odlišném žánru, kdy hrál britského premiéra v populárním komediálním seriálu Malá Velká Británie. Pro diváky zvyklé na jeho komediální polohu šlo o zajímavý kontrast, který dodal jeho postavě další rozměr.
Další filmové a seriálové zajímavosti si můžete přečíst ZDE.
Snímek Železná lady můžete zhlédnout v pondělí 11. května na stanici ČT2 od 21:35.
